a rúty, obé rovně, buď třěna i klektána, a tak v medenici ostavena, ažť všecko uzelená, a tu mast klaď v oči, ať tu vadu sejme. Na počátku té vady nemá nic býti v uoko kladeno, ješto by leptalo, aneb kterú bolest učinilo, ať nepřibývá tečenie mokrostí do očí; než zprýštivé věci na hodných miestech mají býti přikládány a často, jestli třeba, obnovovány. Pakli bude vetchá vada, najprvé bude obměkčena přiložením trošky malé sádla slepičieho nebo volavčieho, a pak přikládaj očí léky, kteréžto shledáš tuto popsané, činiž to; přidáš li balšánu, velmi ruší tu vadu. A tak jest mistr řiekal Vilhelm. K témuž žluč ptákuov lapavých s tukem toho kořenie, ješto slóve fracariacizojazyčný text, koprový a rútěný spolu smiešený, a ten lék v měděné nádobě buď zachován; tento očí lék nenie skrze mistra Vilhelma nalezen, ale pochválen a potvrzen. K témuž pec húsera tučného, v němžto úhoř tučný zdrobený jest zavřěn, a tuk z něho, do korýtka měděného kterýž poteče, praž až zčervená, a ten chovaj ku potřebě.

Kapitola XXX. O vadě očí, ješto slóve latině pannuscizojazyčný text a telacizojazyčný text, totiž pavlaka a bělmo.

[K]text doplněný editorem té vadě spomáhá prach svrchu psaný o svrabu. K témuž i ke všem zastaralým nedostatkuom na očí spomáháť propáléc šíji i uvléci žíni. Tomu má miesto, kdež hlava jest velmi plna mnohými a zlými mokrostmi; nebo když potáhneš těch mokrostí ot očích, umenšíš jim příčiny nedostatkuov; a protož tuto die mistr Vilhelm: na šíji u kořene záhlavie.

Kapitola XXXI. O červených očí.

[K]text doplněný editorem červenosti očí od krve. Řiekal často mistr Vilhelm, že proti červenosti očí příčiny horké, kúdeli čistú omoč u bielku vaječném, a když puojde spat nemocný, vložiž jemu na oči. A též činie druzí, omočiec střiedu žemle u vodě studenej. A k témuž vezmi tuk psiliicizojazyčný text s jíchy jeho