že když hnój počne osýchati a rána celeti, tehdy ostruhy slanin má pomenšeno býti, ažť i ovšem bude otvržena. Jest li, že talov, kterýž vycházie z rány, zsinalý jest a chustý, dobré jest znamenie; pakli jest řiedký, zléť jest.

Kapitola XXIIII. O ráně od střěly křídlaté.

Když by od střěly křídlaté byla rána. Křídla jsú přiekazy k vytržění střěly, nebo jsú jedny střěly, ješto mají jedno křídlo, a druhé dvě; a toho se jest třěba lékaři uptati prvé, nežli se pokusí, aby ji vytáhl. Takto má býti vytažena: budú li tam moci kleště snadně vjíti, tehda jimi křídla buďte přicištěně k tuleji; pakli to nemóž býti, tehdá pisk húserový, nebo většieho ptáka, nebo supí nebo vorlový buď do rány vstrčen, ať na to křídlo ustrne, a tak [střela]text doplněný editorem bez přiekazy bude vytažena, avšak s opatrností. A k témuž potřebná jest cévka železná nebo měděná.

Kapitola pětmezcétmá. O oslabení řasy viečcí na očí.

Oči druhdy trpie od oslabení řás, kdyžto řasy obrátie sě do očí, kterýžto vlasové bodú a lepcie oči. Oči trpie nedostatky od příčin vnitřních i zevnitřních, jakožto i jiní údové tělesní; a že oči jsú okrasa všie tváři a údové velmi užiteční, lékař ranný v každém léku, kterýžto k jeho příslušie řemeslu, má býti velmi pilen a snažen; neb ti údové dávají člověku pěkný byt a zachovávají u bytu, nebo mají stráž všeho těla. A protož stvořitel všech, Bóh, je na vysoce a na vrchu všeho těla posadil, a pro ně hlavu člověka zhuoru zvedl proti obyčeji zvieřat všelikých, jichžto oči níží k zemi, ale tvář lidská patří v nebe. A protož na výsosti posadil Bóh oči, aby to činile v hlavě, což činie strážní na tvrzi. A proto Bóh dal člověku dvě, aby když by jedno nemáhalo, druhé člověka ostřiehalo. Protož tě, když úřad svój vedata, mnoho mají přiekaz vnitřních i zevnitřních,