když viečce řezal. A když měl druhé oko řězati, nesměli sme mistra prositi, aby ho neřezal, nebo bieše žáček chudý, a což jemu byl mistr učinil, to jest pro nás učinil. Protož já sem myslil, co by mohlo býti jiného miesto toho řězánie, a tak obyčej ujímanie viečce, kterýž tuto popsán jest, nalezl sem, a ihned sem toho žáčka viečce ujal, a líbilo se jest mistru. A najprvé učinil [sem to]text doplněný editorem proštěpcem dřěvěným, ale potom kázal sem sobě udělati proštěpec železný v Paříži, a tu sem ukracoval viečcě na obú očí mistra H., kanovníka nového kostela Hanxenensis, a potom mnoho jiných. A pak ten proštěpec železný s toho konce, jakož jest rozdělen, silně má býti stěžen a nití svázán, tak že kuože v proštěpě počne mizeti; pak den druhý silněji buď stištěno, a tak děj se na všaký den, dokudž vešken ten diel, kterýž železo drží, bude umrtven, a tak samo spadne a sama se rána scelé. Pakli by tu co bylo otoku, mohl by na to přiložiti prach červený. Sluší tuto věděti, že když již ta kuože téměř všecka umrtvěna bude, tehdy jest vystřiehati se velmi pilně, aby ten nemocný, když se svláčí nebo obláčí v rúcho své, aby tiem železem nehnul, aby sobě aneb bolesti neučinil, aneb toho železa nesrazil aneb neutrhl.

Kapitola XXVI. O vlasiech nepřirozených, kteříž sě zarozují pod viečcem oka.

Srsti nebo vlasové kratčí zarozují se pod viečcem kromě řadu řasy, a ti jsú horší nežli přirození vlasové, nebo oči ústavně bodú, nebo se ústavně oka dotýčie svú ostrostí, a však druhdy jsú drobni, že ledva mohú býti viděni. Lék tento jest: miesta těch vlasóv slušie dobře spatřiti a potom malými kléšťkami je vytrhati, a pak viečce všecko vyvráceno a rúška trénásobně nebo čtveronásobně omočená v bielek buď na oko položena. A miesta vytržených vlasóv železem horkým přižži s pilností, a to učině vař ruože u vodě,