přiložiti prach červený. Sluší tuto věděti, že když již ta kuože téměř všecka umrtvěna bude, tehdy jest vystřiehati se velmi pilně, aby ten nemocný, když se svláčí nebo obláčí v rúcho své, aby tiem železem nehnul, aby sobě aneb bolesti neučinil, aneb toho železa nesrazil aneb neutrhl.

Kapitola XXVI. O vlasiech nepřirozených, kteříž sě zarozují pod viečcem oka.

Srsti nebo vlasové kratčí zarozují se pod viečcem kromě řadu řasy, a ti jsú horší nežli přirození vlasové, nebo oči ústavně bodú, nebo se ústavně oka dotýčie svú ostrostí, a však druhdy jsú drobni, že ledva mohú býti viděni. Lék tento jest: miesta těch vlasóv slušie dobře spatřiti a potom malými kléšťkami je vytrhati, a pak viečce všecko vyvráceno a rúška trénásobně nebo čtveronásobně omočená v bielek buď na oko položena. A miesta vytržených vlasóv železem horkým přižži s pilností, a to učině vař ruože u vodě, s rúškú teple přilož, zavra oko; za dva dni nesnímaj té rúchy, a pak otejmi rúchu, a otevři oko. Někteří však, vytrhajíce ty vlasy, i přikládají ohnité jehly na každé miesto, a ta připalují. Tento lék o vlasech tepruv sem slýchal a naučil sem se od mistra Vilhelma. A potom viděl sem, ano tím obyčejem léčí, jakož tuto psáno jest, mistr Firminus; ani muož býti v té příhodě jiný.

Kapitola XXVII. O tečení slzí z očí.

Tečenie slzí druhdy bývá skrze žíly zevnitřnie, a to znamená se skrze svrab čela a hemzánie na čele; druhdy bývá skrze žíly vnitřnie, a to se znamenává skrze častá kýchanie a podobných věcech a nové. Tehdy učiň to stavidlo od ucha až do ucha. Tuto slušie věděti, že mistr Vilhelm v tečení slzí a v novém neduhu očí, ješto slóve maculacizojazyčný text, najviece požíval jest prodievavých věcí při čele a židovinách, často je obnovuje, nepřikládaje jiných lékóv očních,