A na to ušitie buď prach kladen červený, a na ten rúška má býti položena, v bielek vaječný omočená, a tak má ostati bez pohnutie do dne třetieho; pak niti stehóv mají býti přěřězovány, a niti pistareoliscizojazyčný text totiž proštěpci vybrány, a opět prach červený na to pokládán, a tak nechaj až do plného scelenie. Aneb jinak: vezmi rozdělené a nahnuté, jakož jest viečce oka, aby tak s jedné strany spolu se držalo a s druhé bylo rozděleno jako proštěp, a tiem proštěpem buď zachopeno toliko toho viečce, co se zdá, aby jich bylo uřezáno. Já sem viděl, ano mistr Vilhelm ujímá viečcí břitvú jednoho žáka našeho, a mnoho se o to trudil: najprvé uřezal a potom sšil a učinil šitie napořád, a na to šitie položil červený prach; a že sme viděli, že byl v tom velmi ustal, prosili sme, aby druhého oka nechal do třetieho dne, až by niti vybral. A tu pravil ten žáček, že jeho viece bolelo, když niti vybieral, nežli když viečce řezal. A když měl druhé oko řězati, nesměli sme mistra prositi, aby ho neřezal, nebo bieše žáček chudý, a což jemu byl mistr učinil, to jest pro nás učinil. Protož já sem myslil, co by mohlo býti jiného miesto toho řězánie, a tak obyčej ujímanie viečce, kterýž tuto popsán jest, nalezl sem, a ihned sem toho žáčka viečce ujal, a líbilo se jest mistru. A najprvé učinil [sem to]text doplněný editorem proštěpcem dřěvěným, ale potom kázal sem sobě udělati proštěpec železný v Paříži, a tu sem ukracoval viečcě na obú očí mistra H., kanovníka nového kostela Hanxenensis, a potom mnoho jiných. A pak ten proštěpec železný s toho konce, jakož jest rozdělen, silně má býti stěžen a nití svázán, tak že kuože v proštěpě počne mizeti; pak den druhý silněji buď stištěno, a tak děj se na všaký den, dokudž vešken ten diel, kterýž železo drží, bude umrtven, a tak samo spadne a sama se rána scelé. Pakli by tu co bylo otoku, mohl by na to přiložiti