ukázal jest jemu o Tobiášovi, synu Tobiášovu, což stalo se jest. A kázal jest jemu s sebú na svatby přijíti. Tob9,8 A když všel bieše do domu Raguelova, nalezl jest Tobiáše jediného. A vyskočiv proti němu Tobiáš, políbili sú se vespolek. A plakal jest Gabelus a dobrořečil jest Boha Tob9,9 a řekl jest: Dobrořeč tě Pán Buoh Izraheluov, nebo syn jsi muže najlepšieho a spravedlivého a bojícieho Boha a almužny činícieho Tob9,10 a řečeno buď dobrořečenie na ženu tvú a na rodiče vaše, Tob9,11 abyšte viděli syny vaše a syny synuov vašich až do třetieho a čtvrtého pokolenie a buď sémě vaše dobrořečené od Boha Izrahelova, kterýž kraluje na věky věkuov. Tob9,12 A když všickni řekli by amen, přistúpili jsú k hodóm, ale s bázní Páně svatebné hody činiechu.

Desátá kapitula

Tob10,1 Když pak prodlenie činil by Tobiáš dle svateb, pečliv bieše otec jeho Tobiáš řka: Však proč mešká syn mój aneb proč zadržěn jest tam? Tob10,2 Zdali Gabelus umřel jest a žádný jemu nenavracuje peněz? Tob10,3 Počel jest pak mútiti se příliš on a Anna, žena jeho, s ním a počala jsta oba spolu plakati, proto že dne ustaveného nenavrátil by se syn jejich k nim. Tob10,4 Tehda plakáše máti jeho neuléčitedlnými slzami a pravieše: Auve, auve mně, synu mój, že tě pustili jsme jíti, světlo očí našich a huol starosti našie, utěšenie života našeho, naději potomnosti našie, Tob10,5 všickno spolu v tobě jednom jmajíce, tebe nejměli jsme pustiti jíti od nás. Tob10,6 Jí řékáše Tobiáš: Mlč, ženo, a neroď mútiti se. Zdráv jest syn náš, dostiť věrný jest muž ten, s kterýmž poslali jsme jeho. Tob10,7 Ona pak nižádným obyčejem utěšiti se nemóžieše, ale na každý den vyběhnúc obhledáše a obcházieše cesty všickny, po kterýchž naděje navrácenie vidieše se, aby zdaleka uzřela jeho, ač státi se mohlo by, přicházejícieho. Tob10,8 Tehda Raguel řiekáše k zeti svému: Ostaň zde a jáť pošli posla zdravie o tobě k Tobiášovi, otci tvému. Tob10,9 Jemuž Tobiáš vece: Já poznal jsem, že otec mój a máti má dni počítají a mučí se duch jejich v nich. Tob10,10 A když slovy mnohými prosil by Raguel Tobiáše, a on jeho žádným obyčejem nechtěl by poslechnúti, dal jest jemu Sáru a polovičnú stranu všie podstaty své v sluhách, dievkách, v braviech, u velblúdiech a v kravách, a peněz mnoho, a zdravého a radujícieho se pustil jest jeho od sebe Tob10,11 řka: