vě[G1v]číslo strany rukopisuci, když příjdu, zřídím.

1 Kor. 11[117]1 C 11,34

Z toho snadně se muože rozuměti, že církev svatá moc má buď skrze koncilium, aneb nejvyššího biskupa říditi o svátosti oltářní a jiných zevnitřních věcech, zachovajíc podstatu jich. Přesto i to věděti přitom nám náleží, že koncilium řádně shromážděné representuje nebo vyznamenává církev svatou. Nápodobně, když se v říši aneb v kterém království sněmové drží, všecek lid říše anebo království ze všech stavuov nebývá, aniž býti muože, než toliko někteří z stavuov přední anebo vyslaní. Jako z měst vyšlíc z sebe, kteréž koliv město k tomu, dvě nebo tři osoby, ti stojí na místě všech obyvateluov města a což tu na sněmě obecním císař nebo král s některými osobami z stavuov nařídí, to jsou všickni povinni držeti, i ti, kteříž jsou tu nebyli, a žádný nesmí toho nařízení tupiti a přerušovati.

Moc koncilium

Tak také v potřebách duchovních má se zachovati. Nepochybujíc, že tu v takovém shromáždění s nimi jest Duch svatý, poněvádž Pán Kristus mluviti ráčí: Kdež se sejdou dva nebo tří ve jménu mém, tuť jsem já u prostřed nich. A poněvádž v počtu dvou nebo tří Duch svatý jest, nad to věřiti máme, že jest v větčím shromáždění tohoto koncilium svatého tridentského Duch svatý býti ráčil v takovém řádném a ze všeho křesťanstva, z mnohých krajin, slavných a učených i také pobožných, otcuov shledání. Nebo církev svatá, kterouž koncilium vyznamenává, Duchem svatým