[H2v]číslo strany rukopisunarodil, trpěl a umřel, kterýž jest nás všech Stvořitel a Vykupitel, soudce živých i mrtvých. Takhle rozsuzujíce tělo Páně, musíš sebe sám také skusiti, nahlédnouce v své svědomí, s pilností u sebe rozjímal, jestli hříchem, zvláště smrtedlným, zprzněné. Což máš učiniti jiného, než, skroušenost srdce majíc, aby je vyprázdnil skrze vyznání a zpověd svatou a potom s velikou vážností poklonou k té velebné svátosti aby přistoupil. Nebo věříš-li, že jest tu pravý, celý a živý Kristus, tehdy nemůžeš než třásti se. Ale ti, kteříž z vobyčeje bez skušování sebe lehce přistupují, nemuseji věřiti, aby tu byl Kristus pravý; kdyby věřili, jistě s větší uctivostí a vážností k tomu by přistupovali.

Máť zajisté nejprvé předjíti absolucí, totiž rozhříšení. Ale snad řekneš: Že jsi se Bohu zpovídal. Odpovídámť tak: Že Bůh prvé, nežli ty ústa[140]ústa: vſta otevřeš, ví a zná všecky věci i také tajná myšlení srdce člověka. Snad díš? Bych se pak měl i knězi zpovídati, že není možné, abych mohl všecky hříchy spamatovati, kterýchž jsem se kdy dopustil. Vím, že nemuožeš; ale však pověz, co pamatuješ, a zvlášť nad čím těžké svědomí máš, a jiných potom obecně všech se dej vinen. Ještě snad díš? Těžko jest se zpovídati, neb jsem se tomu neučil, a že nevíš, odkud počíti, aniž umíš hříchy jmenovati. Na tom nic není, toliko přiď, by nic jiného neřekl než toto: „Zpovídám se Pánu Bohu a tobě, kněže, mych všech hří[H3r]číslo strany rukopisuchuov,