[F3r]číslo strany rukopisupod jednou přijímání í církev obecnou. Takové svaté koncilium konstanské, bazilienské i tridentské, jejich omylné smejšlení (a ne skutek přijímání pod obojí) tupí. Rovně jako i svatý Pavel dopustil obřezati svého učedlníka Timotea, že byl z pohana otce, ale když někteří z židovstva věřící omylně o tom smejšleli, pokládajíc v obřízce potřebu spasení, že by pohané nemohli spaseni a Krista účastni[103]účastni: včaſtni býti, leč by se prvé obřezali. Tomu hned odepřel a Tita obřezati nedal, než takovou rozepři do Jeruzaléma na svatého Petra a Jakuba a jiné starší vznesl a podal, ne tak obřízku, jako bludné a omylné jich smejšlení tupíce.

Koncilium konstanské

Ano nacházíme, že i nejvyšší biskup Martin, toho jména 5., kterýž byl na koncilium konstanském, jenž byl živ léta od narození Syna Božího 1417., navrátivši se z téhož koncilium, v Římě v jisté časy některým pod obojí podával. O čemž jeden arcibiskup na koncilium bazilejském k Čechuom některým tam vyslaným přede všemi jest mluvil. Že jest pak Martin, toho jména pátý, papež, navrátivši se z koncilium, pod obojí podával, pro nic jiného než pro to jest to učinil (ačkoliv toho času veřejné a širši bylo podávání pod jednou spuosobou nežli pod obojí), aby tím pod obojí spuosobou řádné přijímání, kde jest toho času obyčejné bylo, potupeno nebylo.

Martin, papež, v Římě pod obojí podaval.

Henricus Raltisen. Archiepiscopus Nidroziensis.cizojazyčný text

A kdež zmínka na koncilium konstanském o svátosti oltářní pod jednou spůsobou se