[E2r]číslo strany rukopisupři této svátosti oltářní a co dálo a řídilo; čemuž hned potom (nepochybuji) místo dáte a budete věděti, jak byšte se při tom měli chovati a čeho šetřiti. Aniž proč jiného toto před sebe jsem vzal než pro to, aby mezi námi jednota, svornost a láska mohla býti, všecky sekty a rozdílové aby byli vyňati a my abychom za jednoho byli. Pročež se žádný neurážej, že někde světle otvírám přijímání pod jednou a někde pod obojí. Však kde o jednom zmínku činím, druhého nikdý netupím; toliko to (upřímě měříc k lásce) tim upřímým úmyslem[90]úmyslem: vmyſlem ujímejte, jakýmž jsem já toto před sebe vzal.

Vědomá jest věc zajisté; v církvi svaté pod jednou i pod obojí spůsobou nerozdílně že jest svátost oltářní podávána bývala. Však někde někdy šířejí pod obojí předešle nežli pod jednou; a někdy, zvlášť prostředního a posledního času let, šiřejí pod jednou nežli pod obojí. Ale nikdá přijimání ani pod jednou, ani pod obojí spůsobou samo v sobě nebylo jest od církve a nebude tupeno, když by toliko náležitě a řádně v jednotě církve svaté se to dálo a děje. Jakož pak Pán Kristus, podlé sepsání evanjelistův svatých mluvíc o té velebné svátosti oltářní, někde zmínku činí o jedné toliko spůsobě a někde o obojí.

Přijímání pod obojí i pod jednou

O jedné spuosobě zmínku činíc, praví: Já jsem chléb živý, kterýž jsem z nebe stoupil. Bude-li kdo jísti z chleba tohoto, živ bude na věky. A chléb,