dal i synu, aby měl život v samém sobě. J5,27 A moc dal jemu i soud činiti, neb syn člověka jest. J5,28 Nedivtež se tomu, neboť přijde hodina, v kterúžto všickni, kteříž v hrobiech sú, uslyšie hlas syna božieho J5,29 i puojdú, kteří dobré věci činili, na vzkřiešenie života, ale kteří zlé věci činili, na vzkřiešenie soudu. J5,30 Nemohuť já sám ot sebe nic činiti, ale jakož slyším, takť soudím, a soud muoj spravedlivý jest, neb nehledám vuole své, ale vuole toho, jenž mě poslal, otcovy.“

J5,31 „Vydávám li já svědečstvie sám ot sebe, svědečstvie mé nenie pravé. J5,32 Jinýť jest, jenž svědečstvie vydává o mně, a viem, že pravé jest svědečstvie jeho, kteréž vydává o mně. J5,33 Vy poslali ste k Janovi a svědečstvie vydal jest pravdě. J5,34 Ale jáť nepřijímám svědečstvie od člověka, ale totoť pravím, abyšte vy spaseni byli. J5,35 Onť jest byl sviece, jenž hoří a svietí, ale vy ste chtěli na čas poradovati se v světle jeho. J5,36 Já pak mám většie svědečstvie nežli Jan. Nebo skutkové, kteréž mi dal otec, abych je činil, tiť skutkové, kteréž já činím, svědšie o mně, že mě jest otec poslal. J5,37 A jenž mě jest poslal otec, onť jest svědečstvie vydal o mně, jehož ste vy hlasu nikdy neslyšeli a tváři jeho neviděli J5,38 a slova jeho nemáte v sobě zuostávajícieho, neb kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte. J5,39 Ptajte se na písma, v nichž se vy domnieváte život věčný mieti, a tať sú, ješto svědečstvie vydávají o mně, J5,40 a nechcete přijíti ke mně, abyšte život měli. J5,41 Zvelebenie od lidí jáť nepřijímám, J5,42 ale poznal sem vás, že milovánie božieho nemáte v sobě. J5,43 Jáť sem přišel ve jméno otce mého, a nepřijali ste mne. Přijde liť jiný ve jménu svém, toho vy přijmete. J5,44 Kterak vy muožete věřiti, ješto chválu jeden ot druhého přijímáte, a chvály, kteráž jest ot samého boha, nehledáte? J5,45 Nedomnievajte se, bychť já na vás žalovati měl před otcem, jestiť, ktoť na vás žaluje, Mojžieš, v němž vy naději máte. J5,46 Protož byšte věřili Mojžíšovi, věřili byšte snad i mně, neb jest on o mně psal. J5,47 Ale poněvadž jeho písmu nevěříte, i kterak slovóm mým uvěříte?“

Kapitola VI.

J6,1 Potom odšel Ježíš za moře galilejské, jenž jest Tiberiadské, J6,2 a bráše se za ním množstvie veliké, neb sú viděli divy, které jest činil nad těmi, kteříž nemocni biechu. J6,3 Tehdy vstúpil na huoru Ježíš a tam seděl s učedlníky svými. J6,4 A bieše blízko velika noc, den sváteční židovský. J6,5 Protož pozdvih očí Ježíš a viděl, že množstvie veliké béře se k němu, vece Filipovi: „Kde nakúpíme chlebuov, aby jedli tito?“ J6,6 Ale to jest řekl zkúšeje jeho, neb jest sám věděl, co by měl učiniti. J6,7 Odpověděl jemu Filip: „Za dvě stě peněz chlebuov nestačí jim, aby jeden každý nětco maličko vzal.“ J6,8 Die jemu jeden z učedlníkuov jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra: J6,9 „Jesti zde mládenec jeden, ještoť má pět chlebuov ječných a dvě rybě, ale co jest to mezi tak mnohé?“ J6,10 Tehdy řekl jim Ježíš: „Kažte lidu siesti.“ A bieše trávy mnoho na tom miestě. I posadilo se mužuov v počtu jakožto pět tisícuov. J6,11 Tehdy Ježíš vzal chleby, a když dieky činil, rozdával sediecím, též i ryby, jakž sú mnoho chtěli. J6,12 A když byli syti, řekl učedlníkuom svým: „Zbeřte, kteří zuostali, drobty, ať nezahynú.“ J6,13 Tehdy sebrali a naplnili dvanácte košuov drobtuov z pěti chlebuov ječných a ze dvú ryb, ješto sú ostali po těch, kteří sú jedli. J6,14 Ti pak [lidé]text doplněný editorem[91]lidé] homines lat., když uzřeli ten div, kterýž byl učinil, řekli sú, že tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět. J6,15 Tehdy Ježíš, když poznal, že by měli přijíti, aby jej chytili a učinili králem, utek na huoru opět sám.

J6,16 A když byl večer, sstúpili učedlníci jeho k moři. J6,17 A když vstúpili na