učinil v Jeruzalémě na den slavný, neb i oni byli přišli ke dni slavnému. J4,46 Tehdy opět přišel do Kany galilejské, kdežto učinil byl vodu vínem. I bieše jeden králík, jehožto syn nemocen byl, v Kafarnaum. J4,47 Ten když uslyšal, že by Ježíš přišel z judské krajiny do Galilee, bral se k němu a prosil ho, aby sstúpil a uzdravil syna jeho, neb počínáše mřieti. J4,48 Tehdy vece k němu Ježíš: „Neuzříte li divuov a zázrakuov, neuvěříte.“ J4,49 Die jemu králík: „Pane, sstupiž, prvé nežliť umře syn muoj.“ J4,50 Vece jemu Ježíš: „Jdi, syn tvuoj živ jest.“ Uvěřil člověk řeči, kterú mluvil k němu Ježíš, a šel jest. J4,51 A když již on sstupováše, potkali se s ním služebníci a zvěstovali jemu řkúce, že by syn jeho živ byl. J4,52 Tehdy otázal se jich na hodinu, v kterú by se lépe měl. I řekli jemu, že včera v hodinu sedmú ostala ho zimnice. J4,53 Tehdy poznal otec, že ta hodina bieše, v kterúž řekl jemu Ježíš: „Syn tvuoj živ jest.“ I uvěřil jest on a čeled jeho všecka. J4,54 To opět druhý div učinil Ježíš, když přišel z judské krajiny do Galilee.

Kapitola V.

J5,1 Potom bieše den sváteční židovský i vstúpil Ježíš do Jeruzaléma. J5,2 A bieše v Jeruzalémě rybník bravný, kterýžto slove židovsky Betsaida, patero přístřešie maje, J5,3 v nichžto ležalo množstvie veliké neduživých, slepých, kulhavých, uschlých, očekávajíce hnutie vody, J5,4 neb anjel boží podlé času sstupováše do rybníka a hýbáše vodú. A ktož první sstúpil do rybníka po hnutí vody, uzdraven býváše, od kteréž koli nemoci trápený bieše. J5,5 I byl tu člověk jeden, osm a třidceti let maje nemoci své. J5,6 Toho když uzřel Ježíš, an leží, a poznal, že by již čas mnohý měl, die jemu: „Chceš li zdráv býti?“ J5,7 Odpověděl jemu nemocný: „Pane, nemám člověka, když se zbúří voda, aby mě pustil do rybníka. Neb když já jdu, jiný přede mnú sstupuje.“ J5,8 Vece jemu Ježíš: „Vstaň, vezmi lože své a choď!“ J5,9 A ihned zdráv jest učiněn člověk, a vzav lože své, i chodil jest. A bieše sobota v ten den.

J5,10 Tehdy řekli Židé tomu, který byl zdráv učiněn: „Sobotať jest, neslušie tobě nositi lože tvého.“ J5,11 Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, on mi řekl: Odnes lože své a choď!“ J5,12 […]text doplněný editorem[80]…] Interrogaverunt ergo eum: Quis est ille homo qui dixit tibi: Tolle grabatum tuum et ambula lat. (homoiot.) J5,13 Ale ten, jenž bieše uzdraven, nevěděl jest, kto by byl. A Ježíš se byl uchýlil od zástupu, postaveného na miestě. J5,14 Potom pak Ježíš nalezl jej v chrámě i řekl jemu: „Aj, zdráv učiněn si, již nechtěj hřešiti, ať by se tobě nětco horšieho nepřihodilo.“ J5,15 Odšel jest ten člověk a pověděl Židóm, že by Ježíš byl, jenž ho zdráva učinil. J5,16 Protož protivili se Židé Ježíšovi, že to učinil v sobotu. J5,17 Ale Ježíš odpověděl jim: „Otec muoj až dosavad dělá, i jáť dělám.“ J5,18 Tehdy Židé viece proto hledali ho zabiti, netoliko že by rušil sobotu, ale že otce svého pravil boha, rovného se čině bohu.

Tehdy odpověděl jim Ježíš a řekl: J5,19 „Jistě, jistě pravím vám, nemuožť syn sám od sebe ničehož činiti, jediné což uzří, an otec činí, neb což koli on učiní, toť i syn též činí. J5,20 Otec zajisté miluje syna a ukazuje jemu všecky věci, kteréž sám činí. A většie nadto ukáže jemu skutky, abyšte vy se divili. J5,21 Neb jakož otec křiesí mrtvé a obživuje, tak i syn, kteréž chce, obživuje. J5,22 Aniž zajisté otec soudí koho, ale vešken soud dal jest synu, J5,23 aby všickni ctili syna, jakožto ctie otce. Ktož nectí syna, nectíť otce, jenž jest ho poslal. J5,24 Jistě, jistě pravímť vám, že ktož slovo mé slyší a uvěří tomu, jenž mě jest poslal, má život věčný a na soud nepřijde, ale pójdeť z smrti do života. J5,25 Jistě, jistě pravím vám, že přijde hodina, a nynieť jest, kdyžto mrtví uslyšie hlas syna božieho, a kteří uslyšie, živi budú. J5,26 Neb jakož otec má život sám v sobě, tak jest