v dóm jich, ustanú na cestě, neb někteří [z nich]text doplněný editorem[132]z nich] ex eis lat. zdaleka sú přišli.“ Mc8,4 A odpověděchu jemu učedlníci jeho: „Odkud je tehdy kto bude moci nasytiti chleby na púšti?“ Mc8,5 I tázáše jich: „Kolik chlebóv máte?“ Kteříž vecechu: „Sedm.“ Mc8,6 [I přikázal jest zástupu siesti na zemi, a vzem sedm]text doplněný editorem[133]I přikázal jest zástupu siesti na zemi, a vzem sedm] Et praecepit turbae discumbere super terram. Et accipiens septem lat. chlebóv, chválu čině lámal jest a dal učedlníkóm svým, aby kladli před zástupy, a kladli sú. Mc8,7 A mějiechu nemnohé rybičky, i těch požehna a káza klásti. Mc8,8 [I]text doplněný editorem[134]I] Et lat. jedli sú. I nasyceni sú byli i sebrali sú, co bylo zlomkóv, sedm košóv. Mc8,9 A bylo jest těch, ješto sú jedli, jako čtyři tisíce lidí, i pusti je.
Mc8,10 A inhed vstúpi na lodí s učedlníky svými i přijide do krajin Dalmamita. Mc8,11 A vyšedše zákonníci, počechu se s ním tázati, hledajíce ot něho znamenie s nebe, pokúšejíce jeho. Mc8,12 A zamútiv se duchem, vece: „Co pokolenie toto znamenie hledá? Věru pravi vám, nebude dáno pokolení tomuto znamenie.“ Mc8,13 A opustiv je, vstúpi opět na lodí i otjide opět přes zátoku.
Mc8,14 A zapomenuli sú vzieti chlebóv, a jedné jeden pecen mějiechu s sebú v lodí. Mc8,15 A přikazováše jim řka: „Vězte a varujte se od kvasu zákonničieho a ot kvasu Erodesova.“ Mc8,16 I mysléchu jeden k druhému řkúce, že chlebóv nemáme. Mc8,17 To poznav Ježíš, vece jim: „Co myslíte, že chlebóv nemáte? Ještě neznáte ani nerozumiete? Ještě máte oslepené srdce vaše? Mc8,18 Oči majíce nevidíte a uši majíce neslyšíte? Ani pomníte, Mc8,19 kdy sem pět chlebóv lámal mezi pět tisícóv, a kolik ste košóv plných vzdvihli zlomkóv?“ Řkú jemu: „XII.“ Mc8,20 „Kdyžto i sedm chlebóv mezi čtyři tisíce lida, koliko ste košóv vzdvihli drobtóv?“ I vecechu jemu: „Sedm.“ Mc8,21 I vece jim: „Kterak tehdy ještě nerozumiete?“
Mc8,22 I přijidechu do Bethsaidy i přivedechu jemu slepého i prosiechu jeho, aby se ho dotekl. Mc8,23 A popad ruku slepého, vyvede ho ven z ulice. A plinuv v oči jeho, vloživ ruce své, otáza jeho, viděl li by co. Mc8,24 A prohléd vece: „Vidím lidi jako stromy chodiece.“ Mc8,25 Potom opět vloži ruce na oči jeho, i poče viděti i navrácen jest jemu zrak, tak že jasně vidieše všecky věci. Mc8,26 I pusti jeho do domu svého řka: „Jdi do domu tvého, a pakli do ulice výdeš, neprav nižádnému.“
Mc8,27 I šel jest Ježíš a učedlníci jeho do hrádkóv Cezaree Filipa a na cestě tázáše učedlníkóv svých řka jim: „Kým mě řkú lidé?“ Mc8,28 Kteříž odpověděchu jemu [řkúce]text doplněný editorem[140]řkúce] dicentes lat.: „Jiní Janem Křtitelem božím, jiní Eliášem a jiní jako jednoho z prorokóv.“ Mc8,29 Tehdy vece jim: „A vy kým býti diete mě?“ Odpovědě Petr vece jemu: „Ty si Kristus.“ Mc8,30 I pohrozil jest jim, aby nižádnému nepravili o něm.
Mc8,31 I poče je učiti, že musí syn člověka mnoho trpěti a potupen býti od starších i ot svrchnějších kněží a mistróv a zabit býti a po třech dnech z mrtvých vstáti. Mc8,32 A zjevně slovo mluvieše. A chytiv ho Petr, poče ho kárati. Mc8,33 Jenž obrátiv se a vidě učedlníky své, pohrozil jest Petrovi řka: „Jdi po mně, šatane, nesmyslíš to, co jest božieho, ale to, co jest lidského.“
Mc8,34 A povolav zástupa s učedlníky svými, řekl jim: „Chce li kto po mně jíti, zapři sám sebe a vezmi kříž svój a následuj mne. Mc8,35 Neb bude li kto chtieti duši svú spasenu učiniti, ztratí ji. Pakli kto ztratí duši svú pro mě a pro čtenie, spasenu ji učiní. Mc8,36 I co bude platno člověku, by vešken svět získal, a škodu své duši učinil by? Mc8,37 Neb kterú dá člověk otměnu za duši svú? Mc8,38 Neb ktož mě vyzná a slova má v tomto pokolení hřiešném a cizoložném, a syn člověka vyzná jej, když příde v oslavě otce svého s anděly svými.“ Mc8,39 I vece jim: „Věru pravi vám, že sú někteří zde z stojících, kteříž neokusie smrti, až uzřie králevstvie božie přicházející v moci.“
Devátá
Mc9,1 A po šesti dnech poje Ježíš Petra a Jakuba a Jana i vede je na horu vysokú súkromě samy i proměni se před nimi. Mc9,2 A učini se rúcho jeho stkvúcie a bielé přieliš jako snieh, a jakéhož barvieř na zemi nemóž biela učiniti. Mc9,3 I zjevi se jim Eliáš s Mojžiešem a biechu mluviece s Ježíšem. Mc9,4 A otpověděv Petr, vece k Ježíšovi: „Mistře, dobré jest nám zde ostati. Učinímy tuto tři stany: tobě jeden, Mojžiešovi jeden a Eliášovi jeden.“ Mc9,5 Neb nevědieše, co by řekl, neb biechu se strachem zžasli. Mc9,6 I učini se oblak zastěňující je i přijide
