slyšiechu, že on jest. Mc6,56 A kamž koli vendieše do vesnic neb do vsí neb do měst, na uliciech kladiechu nemocné a prosiechu [jeho]text doplněný editorem[114]jeho] eum lat., aby aspoň podolka rúcha jeho dotkli se. A kolikž kolivěk dotknuchu se jeho, uzdraveni biechu.
Sedmá
Mc7,1 A sjidechu se k němu zákonníci a mistři, přišedše z Jeruzaléma. Mc7,2 A když vidiechu některé z učedlníkóv jeho obecnýma rukama, to jest neumytýma, jiesti chléb, haněli sú, Mc7,3 neb zákonníci a všickni Židé, leč často neumývali by ruce své, nejedie, držiece ustavenie starších, Mc7,4 a od trhu neumyjí li se, nejedie. A jiná mnohá sú, jenž jim ustavena sú zachovati: umývanie řěpic a věder i medených věcí, orudí i loží. Mc7,5 I tázáchu jeho mistři a zákonníci řkúce: „Proč učedlníci tvoji nechodie podlé ustavenie starších, ale obecnýma rukama jedie chléb?“ Mc7,6 A on otpověděv, vece jim: „Dobře jest prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jako psáno jest: Lid tento rty mě ctí, ale srdce jich jest daleko ote mne. Mc7,7 A nadarmo mi se modlé, učiece učenie a přikázanie lidská. Mc7,8 Neb opustivše přikázanie božie, držie lidská ustavenie v umývání vědr a řěpic a jiné mnohé věci těmto podobné činíte.“ Mc7,9 I pravieše jim: „Dobře rušíte přikázanie božie, abyšte ustavenie své zachovali. Mc7,10 Neb Mojžieš jest řekl: Cti otce svého i máteř svú. A ktož by zlořečil otci neb mateři, smrtí umře. Mc7,11 Ale vy diete: Die li člověk otci neb mateři: korban, jenž jest dar, který kolivěk ze mne jest, tobě prospěšen bude, Mc7,12 a viec jemu neotpustíte ničehož učiniti otci svému neb mateři, Mc7,13 rušiece slovo božie skrze ustavenie své, ješto ste ustavili. A jiného mnoho témuž podobného činíte.“
Mc7,14 A opět povolav zástupóv, vece jim: „Slyšte mě všickni a rozumějte. Mc7,15 Nic nenie zevnitř člověka v něho vcházejícieho, by mohlo jej poškvrniti, ale kteréž věci z člověka vycházejí, ty sú, ješto poškvrňují člověka. Mc7,16 Ač kto má uši k slyšení, slyš.“ Mc7,17 A když vjide do domu ot zástupu, i otázachu jeho učedlníci jeho podobenstvie. Mc7,18 I vece jim: „Tak i vy nemúdří ste? Nerozumiete, že všecko zevnitřnie vcházejície v člověka nemóž jeho poškvrniti, Mc7,19 nebo nevchodí v srdce jeho, ale v břicho a ven vynde, čistě všecky krmě?“ Mc7,20 Neb pravieše: „Kteréž věci z člověka vychodie, ty poškvrňují člověka, Mc7,21 neb ot vnitř z srdce lidského zlá myšlenie pochodie, cizoložstva, smilstva, vraždy, Mc7,22 krádeže, lakomstvie, zlosti, lest, nestydlivost, oko zlé, rúhanie, pýcha, bláznovstvie; Mc7,23 Tyto všecky zlé věci pochodie ot vnitřka a poškvrňují člověka.“
Mc7,24 A odtud vstav, otjide do končin tyrských a sidonských. A všed v dóm, chtieše, aby nižádný neviděl, i nemožieše se tajiti. Mc7,25 Neb žena inhed jakž zaslyše o něm, jejiežto dcera mějieše ducha nečistého, všedši i pade k nohám jeho. Mc7,26 A ta žena bieše pohanka, rodem Synofenissa. I prosieše, aby diábla vyvrhl z dcery jejie. Mc7,27 Jenž vece jí: „Nechť se dřéve nasytie synové, nebť nenie dobré vzieti chléb synóm a vrci psóm.“ Mc7,28 A ona otpověděvši, vece jemu: „Toti, pane, však i štěnci jedie pod stolem z drobkóv dětinných.“ Mc7,29 I vece jí: „Pro tu řeč jdi, vyšel jest diábel z dcery tvé.“ Mc7,30 A když odjide do domu svého, naleze dievku, ležíci na loži, ano z nie diábel vyšel.
Mc7,31 A opět vyšed z končin tyrských, přejide přes Sidon k moři Galilejskému, jenž jest mezi krajinami dekapolskými. Mc7,32 I přivedechu jemu hluchého i němého a prosiechu jeho, aby naň vložil ruku. Mc7,33 A pojem ho on z zástupu, i pustil jest prsty [své]text doplněný editorem[128]své] suos lat. v uši jeho a plinuv dotekl se jest jeho jazyku, Mc7,34 a vzezřev v nebe, vzdechl jest a vece jemu: „Effeta!“ to jest: „Otevři se!“ Mc7,35 A inhed otevřěna sta uši jeho a rozvázán jest svazek jazyku jeho, a mluvil jest právě. Mc7,36 A přikázal jest jim, aby nižádnému nepravili. A čím viece jim přikazováše, tiem viece pravili sú Mc7,37 a proto viece diviechu se řkúce: „Dobře všecky věci učinil. Hluchým učinil, aby slyšeli, a němým, aby mluvili.“
Osmá
Mc8,1 V těch dnech opět, když zástup mnohý bieše s Ježíšem a nemějiechu, co by jedli, svolav učedlníky své, vece jim: Mc8,2 „Líto mi jest nad zástupem, neb aj, již třetí den trpie mě a nemají, co by jedli. Mc8,3 A pustím li je lačny
