a Jakuba a Jana i poče se lekati a teskliv býti. Mc14,34 I vece jim: „Smutna jest duše má až do smrti. Čakajte tuto a bděte.“ Mc14,35 A když otjide maličko, pade na zemi i modléše se, mohlo li by býti, aby otešla hodina ot něho. Mc14,36 I vece: „Abba, otče, všecky věci možné sú tobě, přěnes kalich tento ode mne. Ale ne, co já chci, ale co ty.“ Mc14,37 A přišed naleze je spiece. I vece Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohls jedné hodinky bdieti se mnú? Mc14,38 Bděte a modlte se, a neupadnete u pokušenie. Duch zajisté hotov jest, ale tělo nemocné.“ Mc14,39 A opět otšed, modléše se túž řečí a řka. Mc14,40 A vrátiv se, opět naleze je spiece, neb biechu oči jich obtieženy, i nevědiechu, co by jemu otpověděli. Mc14,41 A přišed třetie, i vece jim: „Spětež již a otpočívajtež. Dostiť jest, přišlať jest hodina, aj, syn člověka bude zrazen v ruce hřiešných. Mc14,42 Vstaňte, poďme! Aj, jenž mě zradí, blízko jest.“
Mc14,43 A když on ještě mluvieše, přijide Judas Škariot, jeden ze dvanádcti, a s ním zástup mnohý s meči a s dřievím ot najvyšších kněží a ot mistróv a ot starších. Mc14,44 A byl jim dal zrádce znamenie řka: „Kohoť kolivěk políbím, tenť jest, držte jej a veďte opatrně.“ Mc14,45 A když bieše přišel, inhed přistúpiv k němu, vece: „Mistře!“ I políbi jej. Mc14,46 A oni vržechu naň ruce a držiechu jeho. Mc14,47 A jeden z těch, ješto okolo stáchu, vysapiv meč, bil jest sluhu najvětčieho kniežete i utě jemu ucho. Mc14,48 A otpověděv Ježíš, vece jim: „Jako k lotru vyšli ste popadnúti mě s meči a s dřievím. Mc14,49 Na všaký den u vás biech v chrámě uče, a nedrželi ste mne. Ale aby naplněna byla písma.“ Mc14,50 Tehdy učedlníci [jeho]text doplněný editorem[267]jeho] eius lat. opustivše jej, všickni utečechu. Mc14,51 Ale jeden mládenec jdieše za ním, oděn sa košilí po náhu, i lapichu jej. Mc14,52 A on opustiv košili, náh uteče ot nich.
Mc14,53 I přivedechu Ježíše k najvyššiemu knězi i sjidechu se v hromadu všickni kněžie a škribové a biskupové a mistři a starší. Mc14,54 A Petr jdieše za ním zdaleka až do domu najvyššieho kněze i sedieše s sluhami, shřievaje se u ohně. Mc14,55 A najvyšší kněz a vešken zbor hledáchu proti Ježíšovi svědečstvie, aby jej smrti poddali, aniž nalezechu. Mc14,56 Nebo mnozí svědečstvie křivé mluviechu proti němu, [a svědectvie jich nebiechu podobná]text doplněný editorem[269]a svědectvie jich nebiechu podobná] et convenientia testimonia non erant lat.. Mc14,57 [A někteří povstavše, křivé svědectvie dáváchu proti němu řkúce]text doplněný editorem[270]A někteří povstavše, křivé svědectvie dáváchu proti němu řkúce] Et quidam surgentes, falsum testimonium ferebant adversus eum, dicentes lat., Mc14,58 [že my slyšeli sme jeho]text doplněný editorem[271]že my slyšeli sme jeho] Quoniam nos audivimus eum dicentem lat. řkúce: Já obořím tento chrám udělaný rukú a po třech dnech jiný, ne rukú udělaný, postavím. Mc14,59 I nebieše svědečstvie jich slušné. Mc14,60 A povstav najvyšší kněz uprostřed, otáza Ježíše řka: „Neotpoviedáš nic k tomu, co tito proti tobě líčie?“ Mc14,61 Ale on mlčieše a nic neotpovědě. Opět najvyšší kněz otáza jeho řka: „Ty lis Kristus, syn boha požehnaného?“ Mc14,62 Tehdy Ježíš jemu vece: „Já sem. A uzříte syna člověčieho na pravici sedícieho moci a přicházejícieho s oblaky nebeskými.“ Mc14,63 Tehdy najvyšší kněz rozedřev rúcha svá, vece: „Co ještě žádámy svědkóv? Mc14,64 Slyšeli ste rúhanie. Co se vám zdá?“ Kteřížto všichni potupichu jej, že jest vinen smrti. Mc14,65 I jechu se někteří plvati naň a zakrývati obličej jeho a zášijky jej bíti a řkúce [jemu]text doplněný editorem[276]jemu] ei lat.: „Prorokuj!“ A sluhy jej políčky tepiechu.
Mc14,66 A když bieše Petr v domu vdole, přijide jedna z dievek najvyššieho kněze. Mc14,67 A když uzře Petra hřejíce se, vzezřevši naň vece: „A ty s Ježíšem Nazaretským bieše.“ Mc14,68 A on zapřel řka: „Ani viem, ani sem znal, co pravíš.“ I vyjide ven před sien a kokot zazpieva. Mc14,69 A opět když vidě jeho dievka, poče praviti okolo stojícím, že z oněch jest. Mc14,70 A on opět zapře. A po maličku opět, kteří tu stáchu, praviechu Petrovi: „Jistě z nich si, neb [i]text doplněný editorem[279]i] et lat. Galilejský si.“ Mc14,71 A on poče se kléti a přisáhati, že neznám člověka toho, jehož diete. Mc14,72 A inhed opět kokot zazpieva. I rozpomenuv se Petr na to slovo, ješto jemu byl pověděl Ježíš: „Dřéve než kokot dvakrát zazpievá, třikrát mne zapříš,“ i poče plakati.
Kapitola XV.
Mc15,1 A inhed ráno radu učinivše najvyšší kněží s staršími a s mistry a se vší obcí a svázavše jeho, vedli sú a dali sú ho Pilátovi. Mc15,2 I otáza ho Pilát: „Ty li si král židovský?“ A on otpověděv, vece jemu: „Ty dieš.“ Mc15,3 I zavoláchu naň najvyšší mnozí kněžie ve mnohých věcech. Mc15,4 Pilát pak opět otáza jeho řka: „Ničehož neotpovieš?
