[Bible litoměřická, Markovo evangelium]

Státní oblastní archiv v Litoměřicích, fond Biskupské sbírky Litoměřice (Litoměřice, Česko), sign. BIF 2, 397r–405r. Editoři Batka, Ondřej, Voleková, Kateřina. Ediční poznámka

Vznik edice byl podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081 Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.

[Generovaný obsah]

hlas z oblaka řka: „Toť jest syn mój najmilejší, jeho poslúchajte.“ Mc9,7 A inhed obezřevše, nižádného z nich neuzřechu viece, jedné Ježíše toliko s sebú. Mc9,8 A když stupováchu s hory, přikáza jim, aby nižádnému nepravili, co sú viděli, jeliž syn člověka z mrtvých vstane. Mc9,9 I zadržechu slova u sebe tiežíce se, co by bylo, když z mrtvých vstane. Mc9,10 I tázáchu jeho řkúce: „Co tehdy pravie zákonníci a mistři, že by Eliáš musil dřéve přijíti?“ Mc9,11 Jenž otpovědě vece jim: „Eliáš když přijde tepruv, navrátí všecko. A kterak jest psáno o synu člověčiem, že mnoho má trpěti a potupen býti? Mc9,12 Ale pravi vám, že Eliáš jest přišel a učinili sú jemu, což sú kolivěk chtěli, jakož psáno jest o něm.“

Mc9,13 A přišed k učedlníkóm svým, uzře zástup veliký podlé nich a mistři, otázky činiece s nimi. Mc9,14 A inhed vešken lid viděv Ježíše, divil se jest a báchu se a přiběhujíce pozdravováchu jeho. Mc9,15 I otáza jich: „Co mezi sebú tiežete?“ Mc9,16 Otpovědě jeden z zástupu, vece: „Mistře, přinesl jsem syna mého k tobě, an má ducha němého, Mc9,17 jenž kdež kolivěk jej pochopí, o zemi jím udeří a zsliní a zuby vzkřěhce a schne. A řekl sem učedlníkóm tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli sú.“ Mc9,18 Jenž otpovědě vece jim: „Ó národe zlý a nevěrný, kterak dlúho u vás budu? Dokavad vás trpěti budu? Přineste jej ke mně!“ Mc9,19 I přinesechu jeho. A když jej uzře, inhed duch zamúti jej a udeři sebú o zemi, káceje se slinieše. Mc9,20 I otáza otce jeho: „Kterak mnoho času jest, jakž se jemu to přihodilo?“ A on vece: „Ot dětinstva. Mc9,21 A často jej i v oheň, i u vodu metáše, aby jej zahubil. Ale móžeš li co, pomoz nám, slituj se nad námi.“ Mc9,22 A Ježíš vece jemu: „Móžeš li věřiti, všecky věci sú podobné věříciemu.“ Mc9,23 A inhed zvolav otec dietěte, se slzami vece: „Věřím, pane, spomoz nevěření mému!“ Mc9,24 A kdy Ježíš uzře zástup k sobě běžící, pohrozil jest duchu nečistému řka jemu: „Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi ot něho a viece nevcházej v něho!“ Mc9,25 A vzkřičev a mnoho jím lomoziv, vynide ot něho i by učiněn jako mrtvý, tak že mnozí praviechu, že umřel jest. Mc9,26 A Ježíš drže ruku jeho, pozdviže ho i vsta. Mc9,27 A když vnide do domu, učedlníci jeho tajně otázachu ho: „Proč sme nemohli vyvrci jeho?“ Mc9,28 I vece jim: „Ten národ nemóž v ničemž vyjíti, jedné v modlitbě a v postu.“ Mc9,29 A odtud šedše, jidechu mimo Galilee, aniž chtieše, by kto viděl.

Mc9,30 I [učieše]text doplněný editorem[151]učieše] docebat lat. učedlníky své i pravieše jim, že syn člověka bude [dán]text doplněný editorem[153]bude <dán>] tradetur lat. v ruce lidské a zahubie jej, a zabit sa, třetí den vstane. Mc9,31 Ale oni nerozumiechu a bojiechu se jeho otázati slova.

Mc9,32 A přišli sú do Kafarnaum. A když doma biechu, tázáše jich: „Co na cestě rozjímášte?“ Mc9,33 A oni mlčiechu, neb zajisté biechu na cestě mezi sebú hádali se, kto by z nich byl větčí. Mc9,34 A posadiv se, zavolav XII, vece jim: „Ač kto chce býti nejprvnější, bude jakožto všech najposlednější a sluha všech.“ Mc9,35 A vzem dietě, postavi je prostřed nich. Kteréž když obje, vece jim: Mc9,36 „Ktož koli jedno z takovýchto dietek příme ve jméno mé, mě přijímá. A ktož kolivěk mě přijímá, ne mě přijímá samého, ale jeho, jenž mě jest poslal.“

Mc9,37 Otpovědě jemu Jan řka: „Mistře, viděli sme jednoho, an ve jméno tvé diábly vymietá, jenž s námi nejde, a bránili sme jemu.“ Mc9,38 A Ježíš vece: „Neroďte brániti jemu, nebť nižádný nenie, jenž by divy činil ve jméno mé, a mohl brzo zle o mně mluviti. Mc9,39 Neb kto nenie proti nám, s námi jest. Mc9,40 A ktož kolivěk vám dá nápoj řepici vody studené ve jméno mé, že ste Kristovi, věru pravi vám, neztratí odplaty své.“

Mc9,41 „A ktož koli pohorší jednoho z těchto maličkých, ješto v mě věřie, dobré jest jemu viece, by byl přivázán hrdlu jeho žrnov osličí a vržen byl v moře. Mc9,42 A bude li tě horšiti ruka tvá, utni ji. Dobré jest tobě mdlému vjíti v život nežli majíciemu dvě ruce jíti do propasti v oheň neuhasitedlný, Mc9,43 kdežto črv jich neumře a oheň neuhasne. Mc9,44 Pakli noha tvá pohoršuje tě, utni ji. Dobré jest tobě kulhavému vjíti v život věčný než obě noze majíciemu puštěnu býti do propasti ohně neuhasitedlného, Mc9,45 kdež črv jich neumře a oheň neuhasne. Mc9,46 Pakli oko tvé pohoršuje

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 11 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).