[234r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcezatratil jest vražedlníky ty a město jich zapálil. Mt22,8 Tehdy vece sluhám svým: Svatba jistě připravena jest, ale kteříž pozváni byli, nebyli sú hodni. Mt22,9 Protož jděte na východy cěst, a které kolivěk naleznete, povolajte jich na svatbu. Mt22,10 A vyšedše sluhy jeho na cesty, sebrali sú všecky, které sú nalezli, zlé i dobré, a naplněna jest svatba sedících. Mt22,11 I vjide král, aby spatřil sedície za stolem[241]sedície za stolem] discumbentes lat., i uzřel tu člověka neoděného rúchem svatebním Mt22,12 a řekl jemu: Přieteli, kterak si sem všel, nemaje rúcha svatebnieho? A on oněmě. Mt22,13 Tehdy vece král sluhám: Sviežíce nohy jeho a ruce, pustež ho v temnosti zevnitřnie, tu bude pláč a skřípěnie zubóv. Mt22,14 A mnozíť sú povoláni, ale nemnozí vyvoleni.“
Mt22,15 Tehdy odšedše[242]odšedše] odſiedſe rkp. zákonníci, v radu sú vešli, aby popadli Ježíše[243]Ježíše] eum lat., Iesum var. na řeči. Mt22,16 I poslali sú k němu sluhy své s rytieři Erodesovými řkúce: „Mistře, vieme, že pravý jsi a cestu boží v pravdě učíš a nenie tobě péče na nižádného, neb nepatříš na osobu lidskú. Mt22,17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Slušie li dan dáti ciesaři, čili nic?“ Mt22,18 A poznav Ježíš nešlechetnost jich, řekl jest jim[244]jim] navíc oproti lat.: „Co mne pokúšiete, pokrytci? Mt22,19 Ukažte mi peniez platný.“ A oni podali sú jemu penieze. Mt22,20 I vece jim[245]jim] + Iesus lat.: „Čí jest obraz tento a napsánie?“ Mt22,21 Řkú jemu: „Ciesařóv[246]Ciesařóv] -e- nadepsáno jinou rukou.“ Tehdy vece jim: „Protož dajte ciesaři ty věci, které sú ciesařovy, a které sú božie, bohu.“ Mt22,22 A uslyševše diviechu se, a nechavše ho, odjidechu.
Mt22,23 V ten den přistúpili k němu saducei, jenž dějí, by nebylo z mrtvých vstánie, a otázali sú ho Mt22,24 řkúce: „Mistře, Mojžieš řekl jest: Umře li kto nema[b]označení sloupceje syna, aby pojal bratr jeho ženu[247]ženu] + illius lat. a vzbudil siemě bratru svému. Mt22,25 I bieše u nás sedm bratří, a první ženu pojav, umřel jest, a nemaje semene, ostavil ženu[248]ženu] + suam lat., nemá var. bratru svému. Mt22,26 Též i druhý i třetí až do sedmého. Mt22,27 A naposledy po všěch i žena umřela jest. Mt22,28 Protož [v]text doplněný editorem[249]v] in lat. z mrtvých vstání čie z sedmi[250]sedmi] s- nadepsáno jinou rukou bude žena, [neb]text doplněný editorem[251]neb] enim lat. všicni měli sú ji.“ Mt22,29 A odpověděv Ježíš, vece jim: „Blúdíte, neumějíce písma ani moci božie. Mt22,30 Neb [v]text doplněný editorem[252]v] in lat. z mrtvých vstání[253]vstání] wſtanie rkp. nebudú se pojímati[254]pojímati] + neque nubentur lat., ale budú jako anjelové boží v nebi. Mt22,31 A o vskřiešení z mrtvých nečtli ste, co jest pověděno od boha řkúcieho vám: Mt22,32 Já sem buoh Abrahamóv, buoh Izákóv, buoh Jakubóv? Nenie bóh mrtvých, ale živých.“ Mt22,33 A uslyševše zástupové, diviechu[255]diviechu] dieuiechu rkp. se velmě[256]velmě] navíc oproti lat. v učení jeho.
Mt22,34 A zákonníci uslyševše, že by mlčenie položil saduceóm, sešli se v jedno Mt22,35 i táza ho jeden z nich, zákona učitel, pokúšeje jeho: Mt22,36 „Mistře, které jest přikázanie veliké v zákoně?“ Mt22,37 Vece jemu Ježíš: „Milovati budeš pána boha tvého z celého srdce tvého a ze všie duše tvé a ze všie mysli své. Mt22,38 Totoť jest najvětčie a prvnie přikázanie. Mt22,39 A druhé podobné jest tomuto. Milovati budeš bližnieho svého jako samého sě. Mt22,40 Na túto dvú přikázaní vešken zákon visí i proroci.“
Mt22,41 A kdyžto se sebrali zákonníci, otáza jich Ježíš Mt22,42 řka: „Co se vám zdá o Kristovi, čí syn jest?“ Řkú jemu: „Davidóv.“ Mt22,43 Vece jim: „Kterakž tehdy David v duchu nazývá ho pánem řka: Mt22,44 Řekl pán pánu mému: Seď na pravici mé, ažť položím nepřátely tvé podnože noh tvých? Mt22,45 Protož poněvaž David nazývá ho pánem, kterak syn jeho jest?“ Mt22,46 A ižádný nemohl jemu od[234v]číslo strany rukopisupovědětiodpověděti]
