[232v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcevece jim: „Ó, věrně[210]Ó, věrně] Amen lat. pravi vám, že vy, kteříž ste šli po mně, v druhém narození, když sede syn člověka na stolici velebnosti své, sedete i vy na stolicích dvanádsti, súdiece dvanádcte pokolení izrahelských. Mt19,29 A všeliký, jenž opustí dóm nebo bratří nebo sestry nebo otce nebo máteř nebo ženu nebo syny nebo dědiny pro jméno mé, stokrát viece vezme a život věčný mieti bude. Mt19,30 A mnozí první budú poslední a poslední první.“
XX.
Mt20,1 „Podobno jest králevstvie nebeské člověku hospodáři[211]hospodáři] kra/ hoſpodaṙi rkp., jenž vyšel jest najprvé ráno, aby uvedl dělníky na vinnici svú. Mt20,2 A když úmluva stala sě z dělníky z penieze dennieho, poslal je do vinnice své. Mt20,3 A vyšed v hodinu třetí, uzře jiné, ani stojie na tržišti prázdni, Mt20,4 i vece jim: Jděte i vy do vinnice mé, a což spravedlivé bude, dám vám. Mt20,5 A oni odjidechu. A opět vyšel jest v šestú a v devátú hodinu a učinil jest též. Mt20,6 A v jedenádstú hodinu vyšel jest a nalezl jiné, ani stojie. A řekl jim: Co zde stojíte celý den prázdni? Mt20,7 Řkú jemu: Neb ižádný nás nepojal. Vece jim: Jděte i vy do vinnice mé. Mt20,8 A když by večer, vece pán vinnice vladaři svému: Zavolaj dělníkóv a daj jim mzdu, počna od posledních až do prvních. Mt20,9 Tehdy když sú přišli ti, ješto sú v jedenádstú hodinu přišli byli, vzeli sú jednostajné penieze. Mt20,10 A přišedše i první, domněli sú se, že by viece měli vzieti, a vzeli sú i oni jednostajné penieze. Mt20,11 A vzemše reptali sú proti hospodáři Mt20,12 řkúce: Tito poslední jednu hodinu dělali sú, a rovnys je nám učinil, jenž[212]jenž] genzs rkp. sme nesli břie[b]označení sloupcemě[213]břiemě] břiemi rkp. dne i vedra. Mt20,13 A on odpověděv jednomu z nich vece: Přieteli, nečiním tobě křivdy, všaks z penieze dennieho sjednal se mnú. Mt20,14 Vezmi, co tvé jest, a jdi, nebť chci i tomuto posledniemu dáti jako i tobě. Mt20,15 Aneb neslušie li mi, co chci učiniti? Zda oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý sem? Mt20,16 Tak budú poslední první a první poslední. Neb mnozí sú povoláni, ale nemnozí vyvoleni.“
Mt20,17 A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, vzal dvanádcte učedlníkóv svých[214]svých] navíc oproti lat., + suos var. tajně a řekl jim: Mt20,18 „Aj, vstupujem do Jeruzaléma a syn člověka bude zrazen kniežatóm knězkým a mistróm a potupie ho smrtí Mt20,19 a dadí ho pohanóm ku posmievaní a k bičování a k ukřižování, a třetí den z mrtvých vstane.“
Mt20,20 Tehdy přistúpila k němu mátě synóv Zebedeových s syny svými, klanějíci se jemu a prosieci něco od něho. Mt20,21 A on vece jí: „Co chceš?“ Vece jemu: „Rci, ať sedeta tato dva syny má, jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé v království tvém.“ Mt20,22 A odpověděv Ježíš, řekl jest: „Neviete, co prosíte. Móžete li píti kalich, kterýž já píti budu?“ Řkú jemu: „Móžeme.“ Mt20,23 Vece jim: „Kalich mój zajisté píti budete, ale seděti na pravici mé a na levici nenie mé dáti vám, ale kterýmž připraveno jest od otce mého.“ Mt20,24 A uslyševše[215]uslyševše] uſlyſevſie rkp. desět, rozhněvali sú sě na dva bratry. Mt20,25 A Ježíš zavola jich k sobě i vece: „Viete li, že kniežata pohanská panují nad svými, a kteří větčí sú, moc ukazují nad nimi? Mt20,26 Ne tak bude mezi vámi. Ale ktož kolivěk chtieti bude mezi vámi větčí býti, buď váš sluha. Mt20,27 A kto kolivěk chtieti bude mezi vá[233r]číslo strany rukopisumi
