jemu: „Nic neodpoviedáš k tomu, co tito proti tobě svědčie?“ Mt26,63 A Ježíš mlčieše. A knieže knězké vece jemu: „Zaklínám tě skrze boha živého, aby pověděl nám, jsi li ty Kristus, syn boží.“ Mt26,64 I vece jemu Ježíš: „Tys řekl. Ale však pravi vám, potom uzříte syna člověka, an sedí na pravici božie moci a an jde v oblaciech nebeských.“ Mt26,65 Tehdy knieže knězké roztrže rúcho své řka: „Porúhal se jest bohu, což ještě žádáte svědkóv? Aj, nynie slyšeli ste porúhanie. Mt26,66 Což sě vám zdá?“ A oni odpověděvše, řkli sú: „Vinen jest smrti.“ Mt26,67 I plváchu v tvář jeho a zášijky jeho tepiechu a jiní políčky jemu dáváchu Mt26,68 řkúce: „Prorokuj nám, Kriste, kto jest, jenž tě jest bil?“

Mt26,69 A Petr sedieše vně v domu. I přistúpi k němu jedna dievka řkúci: „A ty s Ježíšem Kalilejským bieše.“ Mt26,70 A on zapřel jest přede všemi řka: „Neviem, co dieš.“ Mt26,71 A když vycházieše z dveří, uzře ho jiná dievka, i vece těm, ješto biechu tu: „A tento bieše s Ježíšem Nazaretským.“ Mt26,72 A opět zapřěl jest s přísahú, že sem neznal člověka. Mt26,73 A po malé chvíli přistúpichu k němu ti, ješto tu stojiechu, i vecechu Petrovi: „Zajisté i ty si z nich, však i řeč tvá zevna tě činí.“ Mt26,74 Tehdy poče se kléti a přisáhati, že by neznal člověka. A ihned kokot zazpieva. Mt26,75 I vspomenul jest Petr na slovo Ježíšovo, kteréž byl řekl: [Dřieve, než kokot zapěje, třikrát mne zapříš.]text doplněný editorem[330]Dřieve, než kokot zapěje, třikrát mne zapříš] Priusquam gallus cantet, ter me negabis lat.. A vyšed ven, plakal jest horce.

XXVII.

Mt27,1 A když by ráno, vjidechu v radu všecka kniežata kněžská a starší lidu proti Ježíšovi, aby ho na smrt dali. Mt27,2 A svázána přivedechu a dachu jej Ponskému Pilátovi vladaři.

Mt27,3 Tehdy vida Jidáš, jenž ho jest zradil, že by byl odsúzen, pokáním jsa veden, navráti třidceti střiebrných kniežatóm kněžským a starším lida Mt27,4 řka: „Shřěšil sem, zrazuje krev spravedlivú.“ A oni vecechu: „Co nám do toho? Ty viz!“ Mt27,5 A povrh střiebrné v chrámě, odšel jest a osidlem se oběsil. Mt27,6 A kniežata kněžská vzemše penieze střiebrné, vecechu: „Neslušie jich položiti v pokladnici, neb mzda krve jest.“ Mt27,7 A všedše v radu, kúpichu za ně pole hrnčieřovo na pohřeb pútníkóv. Mt27,8 Protož nazváno jest pole to [Acheldemach, to jest Pole]text doplněný editorem[333]Acheldemach, to jest Pole] Haceldama, hoc est, Ager lat. krve až do dnešnieho času. Mt27,9 Tehdy naplnilo se jest, což řečeno jest skrzě Izaiáše proroka řkúcieho: I vzeli sú třidceti střiebrných, [mzdu kúpeného, jehož kúpili sú od synóv izrahelských]text doplněný editorem[335]mzdu kúpeného, jehož kúpili sú od synóv izrahelských] pretium appretiati, quem appretiaverunt a filiis Israel lat., Mt27,10 a dali sú je na pole hrnčieřovo, jakož mi jest ustavil pán.

Mt27,11 A Ježíš stáše před vladařem. I otáza ho vladař řka: „Ty li jsi král židovský?“ Vece jemu Ježíš: „Ty dieš.“ Mt27,12 A když naň zavolachu kniežata knězká a starší lida, nic neodpověděl. Mt27,13 Tehdy vece jemu Pilát: „Neslyšíš, kterak mnohé proti tobě pravie svědectvie?“ Mt27,14 A neodpovědě jemu k žádnému slovu, tak že se podivil vladař násilně. Mt27,15 A na den slavný obyčej mějieše vladař pustiti lidu jednoho vězně, [kteréhož by chtěli]text doplněný editorem[337]kteréhož by chtěli] quem voluissent lat.. Mt27,16 [I mějiechu tehdy jednoho vězně]text doplněný editorem[338]I mějiechu tehdy jednoho vězně] habebat autem tunc vinctum lat. znamenitého, jenž slove Barrabáš. Mt27,17 Tehdy těm, kteříž sě biechu sebrali, vece Pilát: „Kterého chcete, ať vám pustím: Barrabáše li, čili Ježíše, jenž slove Kristus?“ Mt27,18 Neb vědieše, že pro závist biechu ho dali. Mt27,19 A když sedieše na súdné stolici, posla k němu žena jeho řkúci: „Nic spravedlivému tomuto. Neb sem mnoho trpěla dnes skrze viděnie pro něho.“ Mt27,20 Ale kniežata knězká a starší lidu ponukli sú lidu, aby prosili za Barrabáše, a Ježíše zahubili. Mt27,21 A odpověděv vladař, vece jim: „Kterého chcete, aby vám ze dvú puštěn byl?“ A oni vecechu: „Barabáše!“ Mt27,22 Vece jim Pilát: „Což pak učiním z Ježíše, jenž slove