nedali ste mi píti. Mt25,43 Hostem sem byl, a nepřijali ste mne, náh, a nepřioděli ste mne. Nemocen a v žaláři, a nenavštievili ste mne. Mt25,44 Tehdy odpovědie jemu i oni řkúce: Pane, kdy sme tě viděli lačna aneb žiezniva nebo hostem nebo náha nebo nemocna nebo v žaláři, a neposlúžili sme tobě? Mt25,45 Tehdy odpovědě jim řka: Věrně pravi vám, což ste neučinili jednomu z menších těchto, ani ste mně učinili. Mt25,46 I pójdú tito u věčnú muku, ale spravedliví u věčný život.
XXVI.
Mt26,1 I sta sě, když dokona Ježíš tyto všěcky věci, vece učedlníkóm svým: Mt26,2 „Viete li, že po dvú dnú hod beránka bude a syn člověka bude zrazen, aby byl ukřižován?“ Mt26,3 Tehdy sebrali sú sě kniežata kněžská a starší lidu do sieni kniežate kněžského, jenž slovieše Kaifáš, Mt26,4 a radu sú učinili, aby Ježíše lstivě jali a zahubili. Mt26,5 Ale praviechu: „Ne v den sváteční, aby snad hřmot nestal se v lidu.“
Mt26,6 A když bieše Ježíš v Betaní v domu Šimona malomocného, Mt26,7 přistúpi k němu žena, majíc pušku alabastrovú masti drahé, a vylila jest na hlavu jeho, an stoléše. Mt26,8 A vidúce učedlníci, rozhněvali sú se velmě řkúce: „Čemu tato ztráta? Mt26,9 Neb mohla jest tato mast prodána býti za mnoho a dáti se chudým.“ Mt26,10 Ale věda Ježíš, vece jim: „Co se mútíte na tuto ženu? Neb skutek dobrý učinila jest nade mnú. Mt26,11 Však chudé [s]text doplněný editorem sebú vždy máte, ale mne ne vždy mieti budete. Mt26,12 Neb pustivši ona mast tuto na mé tělo, k pohřebení mně jest učinila. Mt26,13 Věrně pravi vám, kde kolivěk kázáno bude toto čtenie po všem světě, bude řečeno, a že ona učinila jest na památku jeho.“
Mt26,14 Tehdy otjide jeden ze dvanádsti, jenž slovieše Judas Škariot, ke kniežatóm kněžským. Mt26,15 A vece jim: „Co mi chcete dáti a já vám ho zradím?“ A oni uložichu jemu třidceti střiebrných. Mt26,16 A od toho času hledáše přístupy, aby jej zradil.
Mt26,17 A prvý den přesnic přistúpichu učedlníci k Ježíšovi řkúce: „Kde chceš, připravíme tobě jiesti beránka?“ Mt26,18 A Ježíš vece jim: „Jděte do města k jednomu a povězte jemu: Mistr die: Čas mój blízko jest, u tebe učiním beránka s učedlníky mými.“ Mt26,19 I učinili sú učedlníci, jakož jim uložil Ježíš, i připravichu beránka. Mt26,20 A když by večer, stoléše se dvanádcti učedlníky svými. Mt26,21 A když sú jedli, řekl jest: „Věrně pravi vám, že jeden z vás mě zradí.“ Mt26,22 A jsúc smutni velmě, poče každý z nich řéci: „Zdali sem já, pane?“ Mt26,23 A on odpověděv, vece: „Kto sáhá se mnú rukú do mísy, ten mě zradí. Mt26,24 Syn zajisté člověka jde, jako psáno jest o něm, ale běda člověku tomu, skrze kteréhož syn člověka zrazen bude, dobré bylo jest jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.“ Mt26,25 A odpověděv Jidáš, jenž zradil ho, vece: „Zdali sem já, mistře?“ Vece jemu: „Ty si řekl.“
Mt26,26 A když večeřéchu oni, vzal jest chléb a lámal i dal jest učedlníkóm svým a řekl: „Vezměte a jezte, toť jest tělo mé.“ Mt26,27 A vzem kalich, dieky jest učinil a dal jim řka: „Píte z tohoto všickni, Mt26,28 toť jest krev má jistě nového svědečstvie, kteráž za mnohé vylita bude na odpuštěnie hřiechóv. Mt26,29 Ale pravi vám, nebudu píti již potom z toho plodu vinného kořene až do onoho dne, kdy jej budu píti s vámi nový v království otce mého.“
Mt26,30 A chválu řekše,
