[48v]číslo strany rukopisua prose jeho snažně, aby Lipolta, vnuka jeho přítele, neb svázaného poslal jemu, nebo s hradu ven vyvrhl. Ty jisté věci když sú tajně pověděny byly Lipoltovi, ten jistý hrad s svými rytieři osobil jest sobě a jej osadil a jiné všecky purkrabě Gotfridovy doluov jest preč sehnal odtavad. Kterýžto Gotfrid, když ty noviny uslyšal, jest jel se bráti k Břecislavovi velmi rychle vstřéci i utkal jest jeho podlé Vranova, i prosil jeho velmi pílně, aby jemu pomoc ráčil dáti, aby hradu toho zase dobyti mohl. Proněžto Břecislav pro bratra svého Bořivoje i pro prozbu Gotfridovu slitovav se té křivdy, jimž činil Lipolt ten jistý, s vojskem svým hrad jest oblehl. A když ustavičných šest neděl u hradu ležal, Lipolt ten jistý, hladem jsa obtížen, v noci sám jediný, všech tu nechav, preč jest utekl. Zítra pak kdy bylo, tí všickni, kteří tam ostali, hrad i samy sebe Břecislavovi na milost dali. Břecislav pak Gotfridovi hrad jeho vrátil jest zase, a tak vítězství obdržal nad nepřátely, domuov se jest radostně vrátil.
Téhož také léta třetí den před sv. Tomú, když Břecislav u večer rozuměl jako slovo jedieše,[180]zkomolený zápis; má být „u večer jako s lovu jedieše“ – tak PulkR 37rb blízko u Stebna od jednoho lovce jménem Lorka, jenž jest naveden a najat od Božeje a od Mutiny, od těch mrzkých a od ohavných mordéřuov vršovských, byl špehován a prorazen, kteréžto Vršovčany před tím dřéve byl z země vyhnal, hamižně[181]PulkR 37rb „hanišně“ byl raněn. Kterýžto Lorek po tom nešlechetném skutku chtě preč utéci, i padl jest na jednu jámu, a tak pak nalezli jej lidé, jedva hlavy neslomiv, i byl jest duostojnú smrtí, jakž na něho slušalo, zahuben nešlechetník. Břecislav pro tu jistú ránu byl velmi obtížen bolestí, a tak zpuosobiv duši své království a zemské rozličné věci zjednav, třetí den umřel a u Pražském kostele pochován.
