[33v]číslo strany rukopisutéto silné orlice císařské boj nad Čechy obdržíme. Snad onoho starého přísloví nevěda, ješto lidé praví řkúc: „Nechval, kmotře, hoduov, až z nich puojdeš se ctí domuo.“ Z druhé strany Otmar, vévoda saský, s svými lidmi do Čech vtrhl z té strany od Bíliny. A tak to všecko okolé popleniv a zkaziv, jakž najvíce mohl, až právě do Mosta, až tak dojel i do té vody, ješto jí Bielina řiekají, i stál tu s svými lidmi. Tu na tom jistém místě stoje, když nešťastnú příhodu císařovu zvěděl a jeho lidí, co jemu tento muž silný, vévoda Břecislav, spáchal, na mysl jemu to velmi upadlo, i lekl se velmi a s tím příměří vzev. I jal se mysliti na své mysli, kterak by vévodu Břecislava okojiti mohl a jej aby k císařově milosti aby navrátiti mohl. Tím jako přilísati se chtěje, vévoda pak Břecislav, úfaje v duověrnosti svých lidí, těmi všemi radami saského vévodu jest zhrzal a jeho jako slyšeti nechtěl. A s tím vzkázal i přikázal jest jemu, aby nebo vytrhl sám dobrovolně, nebo po třech dnech boj s ním měl. Učiní li pak jinak mimo to všecko, tehdy dobrovolně z země by vyjíti nemohl. To když vévoda saský uslyšel, jako muž múdrý ty věci plným úmyslem přijav a jim rozuměv, prvním neštěstím císařovým káraje se, z země a s mezí s českých s pokojem jest vyjel. Zatím pak Břecislav, chtě meze české země stran Sasuo[bs]Sasuo] s Saſuo obrániti, hrabě bielinského[bt]bielinského] Bielniſkeho jménem Prokopa s čtyřmi zástupy lidí mezi zjednal jest byl.
Léta[126]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena Božího tisícého čtyřidcátého prvního pro ten účinek, že tento Prokop jistý peníze od Sasuov vzev, tomu jistému vévodě saskému Otmarovi nebránil se tak, jakž měl s právem učiniti. Vévoda Břecislav, vzev jeho, oči jemu vylúpiti kázal a osekati ruce i nohy jako pni, do té vody Bieliny, a to proto, aby jiní vidúce, strach majíce, jej uvrhl, i příklad, přikázaní vévod i pánuov svých víru jim celú zachovávali
