[29r]číslo strany rukopisurytíře do dnešního dne muož viděno býti. A tak pak to učiniv, s pannú preč jest utekl, ano lidé o tom nic nevěděli. Takž pak chvátaje dnem i nocí k svému otci Oldřichovi, k vévodě českému, jest přijel, lidé jeho pak, ješto zuostali, o tom nic nevěděli, ihned sú pak byli zjímáni a v tom jistém klášteře nectně a ohavně mučeni a potom ukrutně zbiti. Břecislav pak otci svému svú všecku příhodu jest rozprávěl. A tak vzev odpuštění, bral se jest do Moravy. A tu jistú dívku překrásnú Jitku kázal sobě biskupovi v pravé manželství potvrditi.
Když pak císař Ota zvěděl to, že Břecislav, syn vévody českého, unesl dceru jeho Jitku násilně, velmi rozhněval se jest. A ihned na tom místě přisáhl jest a řka: „Nebo smrt raději budu trpěti, nebo Čechy sobě podmaniti a svú císařskú stolici prostřed Čech.“ A tak pak z druhé strany mužný muž tento Břecislav a přeudatný přísahu jest učinil, leč by umřel, chce císařovi věčnú škodu učiniti, tak, že císař i císařství věčnú škodu z toho budú míti. A když se tak s obú stran zapřisáhli, císař s jedné strany veliký zástup lidí shromáždil jest, i přemocný proti Čechuom. A z druhé strany vévoda český a syn jeho Břecislav s svými lidmi proti císařovi, mužně se jemu brániti chtíce, lid svuoj v hromadu sú shromáždili, opříti se jemu vítězně myslíce. A když již oba na poli s lidmi svými stáli, císař i vévoda, Jitka, dcera císařova a žena Břecislavova, žena múdrá a rozšafná, myslila jest na své mysli, kterak by tak veliká nepřízeň mezi[111]na pravém okraji je nakreslena manikula přátely ukrocena býti mohla. Tak pak zatiem uprosivši sobě i císaře bezpečnost odjíti i přijíti, i přibrala se k němu, a tak mezi mnohými rozličnými řečmi i výmysly takto výmysl sobě vymyslila, aby s obú stranú lidské krve prolití minulo. A ty přísahy s obú stranú bez poškvrnění každého z nich a bez úrazu cti aby zachovány mohly býti, toto sjednání učinila mezi nimi: Aby císař jel mocně do Čech a prostřed vší země,
