[23r]číslo strany rukopisuže tomu všemu nikoli odolati nemohu. Protož, synu milý, umyslil sem sobě, chtě se bráti do Říma a radu vezma od Svatého otce, i myslímť víc se zase nevrátiti k tomuto lidu převrácenému. Proněžto ty, že si bratr knížete českého a snad lid tobě tento spíše poslušnější bude nežli mně. Neb ty s pomocí i s radú bratra svého pyšné, mocné a nevěrné i neposlušné, i bludné trestati moci budeš, a tak i lidem i kostelóm vítězně i mocně budeš vládnúti. Aj, toť moc mého biskupství, berlu a duostojenství před tebú pokládám a tobě ji slibuji vzdáti. A aby se to za mého zdraví státi mohlo, aby ty biskupem mohl býti, u Svatého otce papeže odpuštění tobě obdržím.“ Tu řeč Starkvas uslyšav, berlu biskupovú, kterúžto položil před ním sv. Vojtěch, jako lstivě rozhněval se, a v srdci jiné mysliv, povrhl ji zase a řka k němu takto: „Nechciť ani nižádného duostojenství na tomto světě, ani které cti. Neb já vší pýchú a duostojenstvím pohrzím, a tak nežádám toho duostojenství biskupského, neb tak velikého břemene nésti nemohu. Neb já sem mnich, proněžto mrtev sem tomuto světu, protož mrtvých pohrabovati nemohu.“ Tu řeč když uslyšel sv. Vojtěch, pln jsa Ducha svatého, že jiný úmysl jest Starkvašuov mluvením a jiná žádost chtěním, pověděl jest k němu takto řka: „Synáčku, věz to, což nyní s svým dobrým nechceš učiniti, potom s tvým přezlým učiníš to.“ Po těch věcech pak sv. Vojtěch, vida že prospěti nic nemuože, nechav biskupství svého i lidu sobě poručeného, bral se do Říma a radil se s papežem, co by v takové věci učiniti měl. Papež, uslyšav jeho rozlúčení i příčinu jeho příští k němu, dal jest muži tomuto svatému odpuštění, aby bez úrazu duše své raději sem i tam putoval, nežli by bez užitka duše své poškvrnil.
A tak s odpuštěním otce sv. papeže sv. Vojtěch umyslil jest byl do Jeruzaléma jíti, kteréžto však dokonati chuoze nemohl. Ale když mnoho putování učinil již byl,
