[118r]číslo strany rukopisukdyž on koli káže nebo jeho budúcí káží, vší naší mocí i silú, jakžto věrný man a poddanec učiniti má, i tomu ke všemu k jednomu i k druhému věčně s těmi se všemi věcmi, což práva manského jest, tak jako pravý pan pánu svému učiniti má, se zavazujeme i budúcí naše. To také zvláště vymluvujeme, umřeme li [my]text doplněný editorem nebo náměstskové naši bez dědicuov spravedlivých, totiž bez synuov, ihned to vévodství se všemi právy i se vším panstvím na krále českého neb budúcí jeho vrátiti se má svobodně. Slíbili sme i slibujem my nyní tohoto času naším jménem i budúcích naších, toto všecko věrně a právě splniti a zachovati všemi.
Títo svědkové při tom sú byli: Boleslav a Hynek, vévody slezské, Oldřich, hrabě z Hajnova, Ota z Rolandie, Petr z Rožmberka, najvětší komorník králuov, Jindřich, podkomoří lipský, Oldřich z Žebráka, purkrabě pražský, Beneš z Vartemberka, šeňk, Heřman z Miličína, podstolé, Oldřich z Říčan, sudí zemský, Tymo z Koldic, Jindřich z Lichtemburga, Heřman a bratr jeho, Hynek, synové Pótovi z Frydlant, a jiných pánuov mnoho rozličných českých. Dán a psán tento list u Praze toho měsíce června léta Božího tisícého CCCXVIII.“
Kterak Ludovík s pomocí krále Janovu boj obdržel a tu král jal byl Jan jednoho Rakúského
Léta[474]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedenafootnote_reference Božího tisícého CCCXIX. král Jan město gorličské s tú podkrajinú jeho, ješto odlúčeno bylo od budyšenského markrabství, k němuž dávno příslušelo, od Jindřicha, vévody slezského, zase zemi české svobodně jest navrátil k věčnosti, jakž o tom v tajnicích králových listové plněji jsú zachováni.
Toho léta Ludovík bavorský a Rakúský všicku svú moc a sílu shromáždili, každý chtě rád císařství dosáhnúti. S Ludvíkem král Jan byl s velmi velikým množstvím lidu svého jemu na pomoc, takž blízko pak od Milndorfa sešli sú se v hromadu, a špice zjednavše, učinili mezi
