[106r]číslo strany rukopisusluší[416]zkomolený zápis i věrnost nynější, přísahu činím před těmito svědky i takto zjednávaje: aby synové i náměstkové moji, jenžto po mně budú, víc potom z rukú tvú neb tvých budúcích to vévodství u manství přijímali a poslušenství, i víru, i přísahu svú slíbili. Nad to slibuji i mé budúcí v to zavazuji tobě i tvým náměstkóm, českým králóm, věrně pomáhati vší mocí i[ic]i] v silú, kdyžkoli kážeš neb káží tvoji[id]tvoji] twuog budúcí, který čas neb kolikrátkoli, jako věrný tvuoj man neb pán který tvé země, zvláště také všech [práv]text doplněný editorem[417]doplněno podle PulkR 82vb zemských, i duchovních, i listuov neb milostí papežových neb říských císařuov neb jiných knížat polských neb kterýchžkoli,[418]omylem částečně zopakován text: „neb jiných knížat polských neb kterýchžkoli održeti se tak“ aby nižádnému jinému manství nečinil ani činili. Tomu všemu na svědečství a na věčné potvrzení tento jistý list svobodně a dobrovolně tobě, králi i tvým náměstkóm, pod mú vlastní pečetí dávaje, i pod pečetmi duostojných mužuov, pražského a olomúčského biskupuov, a ctných knížat, Bolka, vévody slezského, a kněze Mikuláše opavského, i jiných mnoho opatuov, břevněvského, strahovského, kladrubského, osečského i jiných rozličných proboštuov, také i děkanuov, k mé prozbě sú přiloženi.
Dálo se jest tuto u Praze v Králově síni přede všemi pány i úředníky mé země i přede všemi také pány české země, i zákonníky, i měšťany, i rozličnými jinými lidmi, jenž k tomu přivoláni byli, toho měsíce ledna.“
Léta[419]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedenafootnote_reference Božího tisícého CCXC., když Václav kníže Gitu pojal, dceru Rudolfovu, sestru svú za jeho syna dal jest také. A tak ty smlúvy mezi otcem jeho a mezi Rudolfem říským skrze přátelství jsú obnoveny. Rudolfus pak v deseti tisících hřiven střiebra u věně Václavovi Cheb město se vší jeho krajinú zastavil jest.
Toho léta ihned ten Rudolf poslal posly k němu, chtě to zase míti. A Václav pak s svú ženú Jitkú zdvihl se sám k němu
