a tu podlé té vody s svými se zřídil a uherští králi z druhé strany. A když již tak vojska s obú stranú stály, příměří do svatého Jana uloženo.
To když tak bylo v tom příměří, Přemysl po zástupích své vojsko rozdělil byl, ale však potom u toho města Láva sebralo se bylo jeho přikázaním. Stefan, mladší král uherský, s svými lepšími Uhřaty a s Turky skrze špehéře některak vlúdil se v ty krajiny, i hledal té chvíle, kterak by vojsko Přemyslovo, jenž rozsázeno bylo, na ruozno rozehnati a zamútiti mohl. Takž pak s tiem poslal špehéře i zvěděl, že Jindřich, vévoda slezský, s Vladislavem opolským a z biskupem olomúčským na jedněch lukách podlé Pohorlice stany své rozbili byli, již s tím tak zjednáním, když na ně ani se ubezpečili byli, udeřiti myslili, a k tomu se již vším činem zpuosobili. Přihodilo se tak, že vuodce jich zablúdil, nebo ne k Pohorlici, ale k Lávě přijeli sú, tu, kdež markrabě bramburský, Sasícovie, hrabě z Hardeka i mnozí také Čechové již přijeli byli, již také kníže české s svými tu bylo blízko, hotov jsa. A v ty časy také povyk vzchodil, že Uhrové a Turkové blízko sú a již některému vojsku překážejí a pohrom mezi nimi činí, proněžto vojsko proti nepřátelóm bylo hotovo z druhé strany ihned rychle. I bylo také pověděno to, že nepřátel není mnoho a že již jednak ovšem utiekali preč. To uslyšav, každý do svých stanuov se vrátil.
Zatiem pak hrabě z Hardeka a z Plavjejna a pan Radolt řečený Sirotek stráž sú drželi. A když v té stráži mnohé sú viděli špehéře i honili je a oni preč utekli, potom pak viděli sú, naliť veliké množství nepřátel vysunu se i obklíčí tyto jisté a s tím boj mezi nimi počel se. Ale že nerovný boj jest málu proti mnohu, protož málo jich bylo přemoženo od mnoha. Tento jistý povyk došel stanuov, proněžto jiní zbúřili se k bojování, nebo ihned
