ovšem nic nevěděli, jedno tak podlé přirozeného obyčeje živi byli. Bratr pak Čechuov nebo tovaryš jménem Lech, kterýž byl s ním přišel, přišel jest přes Sněžné hory, ježto Čechy dělí spolkem, i uzřel jest velmi velikú a dlúhú až do moře roveň i posadil se jest tu, a tak pokolením svým naplnil jí. Také toto jest znamenati, že v slovanském jazyku roveň polska jest, to se jmenuje v latinském campi planicizojazyčný text slove. A takž ta země nazvána jest Polsko od veliké roviny polské, neb v ní dědina velikými rovinami leží. Potom pak z jeho pokolení někteří brali sú se do Rus, do Pomeriany, do Kašubie až právě do dačské země a do končin mořských na poledne. A tak Rusko naplnili sú sobě i dělali a orali tu. Jiní pak opět z Čech brali sú se k té vodě, jížto Morava řiekají. A tu sú sobě, ješto Morava slove, osobili. Brali sú se také do Míšně, do Budyšínska, do Bramburska, do Lužačska a v těch ve všech zemiech přebývati se jali. Tyto všecky byly sú plání porostlé a přebyvatele v sobě ižádného neměli, jichžto sú se Slovanové jeli a v nich přebývati, jakožto i dnešní den přebývají.
O povýšení země skrze první kníže Přemysla, rozplození země české
Kdyžfootnote_reference pak tí jistí Slovanové neb Čechové přes mnohé časy tak živi byli jakožto lidé sprostní v své chudobě, na dědinách i na jiném zboží rozbohacovati sú se jali, proněžto lakomství srdce jich ihned popadlo jest tak velmi, že sváry, vraždy i jiné mnohé zlé věci tak mezi sebú páchali. Protož potřebí jest bylo, aby k někomu útočiště měli, kterýžto by je zpravoval, když by mezi sebú sváry plodili a křivdy sobě činili. Takž pak zvolili sobě jednoho múdrého člověka šlechetného a ctného, v soudích
