proti tomu odpověděli a řekli jim: „Však jste vy sami tu radu císaři dávali, aby po vlaských městech skrze posly své vladaře neb konšely sadil.“ Ty i jiné věci když sú jim vypravili a císařovu vuoli oznámili, povstal hned veliký pohrom v lidu v klášteře svaté Máří tak, že volati počali, aby ti poslové ven vyvedeni byli a zmordováni a v takovém povyku i kamením na ně chrleti počechu. Mezi to konšelé vskočivše, přetrhli to a ukrotili lid, řkúce k poslóm, že to bláznova obec bez rady starších činí. A aby se to císaře nedoneslo, prosili jich, peníze veliké za tu vinu dáti jim slibujíce. Poslové tito k tomu na ten čas velmi snadní byli, činiece se, na to nic nedbajíce, však hned té noci preč utečechu všickni z Mediolánu, a dojevše císaře, všecko jemu, co se jim stalo, vypravili. Tehdy císař i hned opět veliký sněm svolav, této křivdy a lehkosti přede všemi žaloval, která se poslóm jeho stala. Toho litujíce, knížata radili sú, aby Mediolánští povoláni byli tu a odpovídali k tomu. A když stáli před císařem, pokorně se poddávali, že podlé jeho vuole dosti za to chtí učiniti, a to i přísahami stvrdili a s tím bezpečně se domuov vrátili. A když tak císař ubezpečiv se na jich slib, s svým vojskem k Maritimě přitrhl, v tom městě Muti Mantua úmysl maje Velikonoc okvasiti. A tak v Květničnú sobotu ledva za míli vzdáli od Bonony na rynku svaté Eleny stany kázal rozbiti. Té noci pak Daniele, biskupa pražského, komora shořala jest a sám v jediném plášti ledva z ohně vyběhl. Císař a jiná knížata uslyševše, želeli toho a nadáli mu mnoho daruov rozličných. A tak tu v tom městě císař slavně Velikonoc okvasil, a když v úterý velikonoční knížata a rytieři tance vodíchu svým obyčejem a císař s palácu se díval, toť v tom přijel posel pravě, že hrad císařóv řečený Trek, jejž byl rytieřstvem svým osadil, od Mediolánských silně obležen jest. Pro kterúžto novinu hned tanec zrušen a každý k odění svému se chystal. Nazajtřie pak, když zasvítávalo, rytieřstvo zdvihše se jeli na pomoc oněm. Ale v brzkém času potkal se s nimi opět jiný posel pravě, že hrad z kořen převrácen, a kteříž na něm byli, všickni že sú zjímáni a nectně do Mediolánu vedeni. Císař to uslyšav, zdvihl se do Landy, a kterak by se této smělosti všetečné odvetiti mohl, všemi obyčeji na to myslil. A protož opět všecka knížata i města vlaská svolal se vší jich mocí k oblehnutí Mediolána. A takž roztáhše korúhve císařské, veřejně přitáhli sú a oblehli všecky brány mediolánské, hrady, kaštely, vsi, tvrze beze všie obrany tu v uokolí bořeny byly. Císař pak podlé rady kremonenské a papienské jeden hrad Krema řečený, velmi pevný a Mediolánským milý, velikým vojskem oblehl. Tehdy ti z toho hradu, i hned proti nim vyjevše, boj s nimi počali a tu s obú stran ranění, jetí i zabití mnozí byli tak dlúho, až právě pro noc přestali. Ti s hradu mezi zdi zase utekli sú. Tu markrabě z Ankoní, muž udatný s císařovy strany, zabit. Odtud císař do Landy se vrátil. Tu pak vzav množství svých věrných, s některými v noci stranu Mediolána přitrhl a zálohy zdělal. Ti pak Papienští, jako kradmo k městu se přibravše, zajímali sú stáda a preč hnali. Toť v tom vzejde pokřik v městě a k šturmu zvoněnie tak, že vyběhlo množství lidu, chtíce odjíti stáda