dielem okrášlené, kterúž jemu král englický byl poslal. Tu jistú korunu, sňav s hlavy své, císař i poslal ji za dar přede všemi knížaty z němecských i z vladařských zemí Vladislavovi, králi českému, po takém rytieřství, aby jí tu při Božie službě okrášlený byl. Toto všecko když se dokonalo, rozjezdili sú se všickni hned do svých krajin, radujíce se tomuto pokoji. Císař, dav milost Mediolánským, k hradu tomu, jenž slul Mojce, přitrhl s vojskem, kterýž od dávna k císařské koruně příslušal, ačkoli město od Papienských spáleno bylo. Ale král český, obtiežen jsa nemocí dosti velikú, po tak mnohém úsilí odpuštěnie prosil, jehož císař navštieviv, propustil a skrze Brixí pruojezd jemu zjednal, a tak s tím kromě jiných daruov tisíc hřiven zlata jemu dal, kteréž byl vzal od Mediolánských. Mediolánští pak darovali sú ho desieti tisíci hřiven střiebra, ale Daniele biskupa uprosiv, u svého dvoru obdržal, protože vlasky uměl a byl užitečen, ač se on pak ostati tu vzdaloval vymlúvaje se, neb měl zimnici. A tak o puolnoci Vladislav s svým vojskem se hnul a dojel šťastně do Prahy, proti němu vyjelo jest a vyšlo množstvie lidu a slavně sú jej přijali. Tu zdráv jsa a pozapomněv vlaské práce, šťastně a pokojně zemi zpravoval. Potom císař všem pánóm vlaským i městóm nad Pávem vodú nedaleko od Placencí dvuor slavný svolal den svatého Martina, kdežto práva starých císařóv chtěl stvrditi a k tomu svá nová připsati. I povolal jest Mediolánských také v svú radu, vyptávaje se od nich, kterak by sobě to mohl přivésti, aby města vlaská byla jemu věrná a poslušná. Oni tuto odpověd jemu dali, aby v každém městě ustavil poručníky a moc svú, jenž potestátové slovou, a konšely i přijal ode všech přísahu, aby věrní a poslušní císařství byli. Té rady císař pochváliv, přemejšlel o to, aby tak učinil. V tom když se dvuor dokonal, každý se domuov vrátil a ciesař, kdež se mu líbilo, všudy bez překážky po zemi vlaské jezdil.
Léta M. C. LX. císař v tom městě, jemuž Alba dějí, mezi vercelaským a aškanytským městem přes Vánoce kvasil. A odtud, pamětliv jsa mediolánských rady, vzeslal po vlaských městech posly své, zvoliv je k tomu Daniele, biskupa pražského, biskupa Heřmana verdunského, Remalda kancléře, Otu, hrabí z Řezna, hercuka Gvida, hrabí flandranského, kteřížto rozkázanie císařovo naplnivše, stavili se najprv v Kremonie, v Papí, v Placencí a v jiných všech městech z té strany a podlé vuole císařovy pořiezenie v nich učinili. Potom pak do Mediolánu přijevše, svolali konšely a císařovu žádost a vuoli jim zjevili a oni prosili, aby jim rozmysl na to pójčen byl. Tehdy, když čas tomu přišel, aby odpověd dali, odpověděli sú, že toho učiniti tak, jakž císař chce, nechtie, než podlé toho, což na majestátu svém psáno mají, že se chtí zachovati, totiž aby toho, kohož by oni sami volili a k císařovi neb k jeho poručníkóm přivedli, ten aby potvrzen byl a přísahal věren býti. Poslové
