Mediolánským sešli se, o pokoj jednajíce. V tom také jednání potřebovali sú rady i pomoci krále Vladislava a jemu poručili, aby on jim u císaře milost jednal, jakož tak učinil. Tehdy císař, slyše přímluvu krále českého za Mediolánské, odložil toho na radu svých knížat. Mezi tiem ranenatenský arcibiskup umřel, o němžto po všech staniech byla pověst ta, že jeho Buoh proto porazil a usmrtil, že on najviece Mediolán oblehnúti radil. Ale knížata císařská, radujíce se pokoji, takovú cestu tomu nalezli, aby Mediolánští landenského a knimanského i jiných měst císařských více potom s pokojem nechali a to přísahami stvrdili, také aby deset tisíc hřiven zlata za své proviněnie císařovi dali a všecky vězně kremonenské a papienské skrze ruku krále českého aby svobodné učinili a sami věrné manstvie a poddanost zdržali, přísahy zachovali, pravdu slíbili činiti a pokoj od starých císařóv všem městóm ustavený aby zachovali, koruny a cti císařské aby ostřiehali, palác císařský aby zase vzdělali, dvanácte konšeluo aby vydali, kteréž císař k súžení vyvolí, a kamž káže, aby mu pomoc dali. A na znamenie pokory a poslušenstvie, aby nad svými hrdly nahé meče nesúce, před něho šli. A aby tyto všecky věci pevné mohly býti, tři sta rukojmí urozených v císařovu moc aby postavili. Toto jednánie o pokoj mělo se konati den narozenie Panny Marie. Někteří pak pro smrad mrch zemdleni jsúce a druzí horkem smučeni, chtíc rádi býti tu, nemohli sú. Potom to všecko jednánie v českého krále ruce přišlo jest. Najprv tři sta rukojmí urozených postaveno, puol druhého sta lidí papienských a jiných vesměs tisíc nebo víc vězňóv propustili, ješto někteří od desieti let u vazbě byli, od malých dítek a od žen zjímáni jsúce. Též i rytieři mnozí na světlo vyšedše, plačtivě s radostí s svými známými se shledali. A ti všickni vězňové dáni sú byli v moc krále českého a chováni pod stráží v klášteře svatého Dionysia na ten spuosob, když by Mediolánští milost císařovu měli, aby oni puštěni byli. Pakli nic, aby zase u vazbu jich přišli. To když tak najednáno bylo, arcibiskup pamberský a Daniel, biskup pražský, posláni sú na to, aby přijali Mediolánské k milosti císařovi. Proti nimž najprvé žákovstvo v řádu svém s procesí vyšlo s arcibiskupem mediolánským, kterýž od těchto dvú biskupuo jsa přijat, před císaře byl přiveden a tu od něho pokojným políbením přivítán a mezi arcibiskupy posazen jest. Potom pak dvanácte konšelóv mediolánských bosými nohami, nahé meče nad svými hrdly nesúce, před císaře, sedícieho na stolici, brali sú se u pokoru. Z nichžto jeden jménem Obert, muž múdrý, těmito slovy mluvil k němu řka: „Zavinili sme, nepravě sme učinili, hrdla naše moci a panstvie vašemu i pomstě vaší poddáváme.“ Císař pak, vzev od nich meče, sluhám svým je dal a je na milost přijal. Toho dne Matky Božie arcibiskup k slúžení mše se připravil tím obyčejem ambrozianským. A byl tu muž jeden šedivý a poctivý u pozlatité kápi, korunu i berlu nose v rukú pozlatitú, když okolo kostela chodíchu, jehožto činóm mnozí velmi se divíchu. Císař pak seďal na své stolici v své koruně drahé a divným