Adrianovi papeži, chtě císařem býti. Ale Berúnští, chtiece mieti úplatek od něho, překážku jemu učinili, cestu jeho přerušujíce. Jichžto potom zmocniv se, dvanácte nejpřednějších povolal k sobě a dal je zvěsiti na šibenici, a odtud jev do Říma, od papeže Andriana na císařství byl povýšen. Ač se mu pak Římané i Mediolánští v tom protivili, ty jest on bojem přemohl a skrotil. A tak domuov šťastně se vrátil.
Za těch časóv byl jeden král Jindřich slovanský, řečený Přibyslav, jenž v Bramburcích a v těch zemiech, což k tomu příležie, po svém otci knížetstvie to jisté byl obdržal, jakož o tom kronika bramburská široce klade. Tento jistý Jindřich proto, že křesťanem již byl, vida, že ti lidé Slováci i Sasicové tak vesměs velmi zpleteni u víře byli a modláři, majíce tu v Bramburku v tom městě jakús modlu tréhlavú nectnú a velmi šerednú, jiežto se ti lidé modléchu, protož pro jich ohavné modlářství nechtěl jest té vlasti mieti. Ale že dědice nižádného vlastního neměl, nechtě, aby po jeho smrti to jisté dědictvie v tom bludu a modlářství trvalo, Albrechta, řečeného Nedvěd, kterýž byl syn Oty, hraběte aškanského, dědicem jest učinil, neb jemu kmotrem byl, a protož darem dal jest jemu všecku krajinu na poledne ležící. A když zatím jako některak to modlářstvie potuchlo a pokoj v té zemi zpuosoben byl, tehdy ten jistý Jindřich knieže s svú ženú Petruškú otdal se jest na náboženství a v tom zpuosobil kanovnictví ve jméno svatého Petra apoštola zákona premonstrátského s pomocí Urgenovú, bramburského biskupa. A tak nejprvé v kostele svatého Gotharda podlé Bramburka u předměstí osadil se jest. A ačkoli byl královského duostojenství, však to všecko opovrhl tak, že královské rúcho i korunu s sebe složil on i žena jeho a sprostně v náboženství obcovali sú. A tak v tom trvajíce, mnohých let došed týž Jindřich a strápen jsa, starostí umřel jest a tu v Bramburciech poctivě jest pochován. Žena jeho, jsúci múdrá a rozšafná, tajila jest smrti jeho za tři dni, chtieci radějše Němcóm křesťanóm dopřieti té země nežli těm, ješto k modlám náchylní byli. Protož dala jest rychle věděti dřiev řečenému Albrechtovi, aby přijel a v knížetství bramburské bez meškání se uvázal. To když zvěděl Jakeš tak řečený, vejvoda polský, ujec toho jistého Jindřicha, shromáždiv spěšně veliké vojsko lidí, oblehl ten hrad bramburský, jejž byl Albrecht již osadil Slováky a Sasici, mužmi udatnými, a vyhnal z něho modláře, protož ti strážní udarováni jsúce dary nějakými od vejvody polského, dali sú jemu ten hrad. Potom Albrecht s pomocí Vitmanovú, arcibiskupa majdburského, i jiných pánóv oblehl jest také třmi vojsky ten hrad a dobyl ho zase a mocně na něm za dlúhý čas panoval.
Léta M. C. LVII. Fridrich císař na Letnice u Viecpurku veliký dvuor svolav, dceru vejvody burgundského, jiežto Božena neb Beatux řiekali, pojal sobě za ženu, na kterúžto svatbu pozván byl Vladislav, knieže české. A tu přitom poručil jest císař Danielovi, biskupu pražskému, a Gerváziovi, proboštu vyšehradskému, aby s Vladislavem o to jednali, chtěl li by s císařem proti Mediolánským životně sám jeti, že by chtěl císař korunovati jej na království a všecko jeho dobré a
