a hnojem všecky zametali, jedinkú bránu svatého Dionysia sobě ostavivše. Ale král český s svým rytieřstvem posádky zdělal okolo ní a péči velikú měl o dobytí města, neb se všech stran bylo jest pilně knížaty osazeno.
Také aby i to známo bylo, která sú knížata a kteří lidé jiní na té vojně s císařem u Mediolánu byli. Najprv král český Vladislav s svým bratrem Teobaldem a s jinými šlechtici a rytieři země české, vejvoda z Rotemburka, Jindřich, vejvoda z Rakús, Ludvík, bratr císařuov, Fridrich, syn Kunrádóv z Šváb, Ota Rotercuk z Bavor s svými bratry, dva synové markrabě Albrechta s jinými knížaty z Sas, Peregrin, patriarcha z Akvileje, Fridrich kolínský, Viltman majdeburský, Anshelm ranenatenský, arcibiskupové Heřman verdenský, Daniel pražský, řezenský, vircburgenský, cinenský, vormacenský, ludicenský, metenský, kamerarenský, trierský, archetinský, augustienský, kurienský biskupové, Huguc markrabě, Gvido, hrabě flandrinský s syny svými, Obík, řečený Malaspin, Kerhardus z Kampaneta, Erhart z Faráři, Albrecht, Vigulinus tak řečený, a jiných mnoho knížat lambardských. Byla sú tu také mnohá města: Kremonicenští, Enganští, Berúnští, Brixienští, Mantuanští, Bergamenští, Parnianští, Placentinští, Reminenští, Terdouenští, Alcenstí, Albánští, Vercelenští, Novarienští, Iponenští, Padvanští, Tervirští, Akvilenští, Fararští, Reginenští, Mulinienští, Bononienští, Smolenští a některá pomořská a maritinská města. Též z toho města, jenž slove Forum Julii, Ravenatčané, Armienští, Favenští, Senenští a z jiných měst lambarských převeliké množstvie. Také i tako města Tuškulanca, Romancia, Lucenští, Pisanští, Lunanští, Akvisponenští, Viterbienští, Florenští, Tuškulanští, Tiburcinští, Peruští etc. Tito všickni císařovi pomoc poslali sú. Též i Římané pánu svému pomocni byli. A ode všech těchto obležen byl Mediolán a tak soužen, že nižádný z něho nemohl, než jedno bran a zdí bránili. Byla jest tu také věže jedna veliká z mramoru udělaná u samého miesta tu, kdež císař ležal, na nížto Mediolánští měli žoldnéře k bránění, jížto císař dobývati kázal a ji zkaziti. Oni, bojiece se za život, věži tu jemu vzdali a on ji Papienskými a Kremonenskými osadil. Čechové také hrad jeden velmi tvrdý jménem Mojce s jinými kaštely několika zkazili sú a vše spálili. A ženy s dětmi zjímaje, do stanóv přivedli, kteréž biskup Daniel, i penězi i prosbú od nich vyplativ, poručil je k ostřiehání Peregrinovi, arcipřištu svému, kterýžto opatřiv a nakrmiv je do jednoho města dovedl. Mezi tím Jindřich, vejvoda rakúský, u té brány, kdež s vojskem ležal, boj s Mediolánskými měl, kdež drahně jich s obú stran padlo, také ohněm nějakým hazejíce na město, zapalovali domy. Ale neškodně, neb sú to oni rychle uhasovali. Císař na každý den sám vuokol města obježďoval, aby nižádný ven nemohl, a prakóv vždy víc dělati kázal. Ty věci když se tak dály, Peregrin, patriarcha akvilejienský, Gerhart pamberský a Daniel pražský biskupové k
