nepřátelóm a stíhali je rychle. Tehdy Papienští činiece se, jako by utíkali, přibližovali sú se k zálohám ciesařovým. Ač pak na tom běhu někteří raněni, někteří jímáni byli, však to vše strpěli. Až tak vběhli mezi zálohy a dali návěštie císařovi, kterýž i hned na retunk s svým vojskem vyrazil se na ně. A tu jich nemilostivě množství zranili, zbili i zjímali a zjímané, svázavše jako psy provazy, a vedli je s sebú do Landy. To když se tak stalo, opět se císař vrátil k obležení hradu Kromy i oblehl jej tak tvrdě, že ani Mediolánští retovati jeho nemohli, ani s něho kto ubyti mohl. A tak mnoho přistroje bojovného k dobývaní maje, k hradu tomu šturmoval tak dlúho, až ho vždy dobyl a s zemí srovnal. Ti pak služební, kteří na něm byli, obdržali sú milost u císaře, že jest podlé rady svých knížat svobodny je pustil bez překážky a oni, všeho tu nechavše, sem i tam se rozběhli.
Léta Božieho M. C. LXI císař rozdvojenie římského kostela chtě ukrotiti a sstaviti, neb se byli kardinálové jako roztrojili i jiní preláti o volení papeže, nebo jedni Oktaviána, druzí Viktora, třetí Kolanda za pravého papeže mějíchu. Pro kterúžto příčinu rozličné pány duchovní do mnohých zemí císař rozeslal, chtěje to roztrženie srovnati, a tak Daniele, biskupa pražského, k uherskému králi poslal, kterýž poselství to zpuosobiv, ku pánu svému králi Vladislavovi se vrátil, ačkoli pro jeho dlúhé bytie tam pohněvával se naň král, však potom poctivě přijat jest, obdržav milost u krále.
Léta Božieho M. C.L XII. král český Vladislav poslal na pomoc ciesaři k Medionánu Fridricha syna a Teobalda, bratra svého, s velikým vojskem. A když již na meze je provázel, přiběhl posel z Moravy pravě, že Soběslav, syn Soběslavóv, olomúcské město nectně a nepravě ztekl. Král, ačkoli tuto novinu nelibě slyšal, však proto vždy vojsko před se vypravil do Vlach, ale jiné sobě shromáždiv, vtrhl do Moravy a oblehl Olomúc. Tehdy Soběslav, králově moci nemoha ostati, skrze Kundráta a Otu knížata milosti prosil a také za to, aby mu některá částka země k požívaní dána byla. To král snadně slíbiv, dal jemu milost a Olomúc vzal v svú moc i vrátil se jest s Soběslavem do Prahy. Tehdy jeden čas ráno, když bylo po mši, Soběslav čekal v hořejší sieni biskupově toho, co se jemu král, v komnatě jsa, chystal dáti. Toť pak mezitím i hned jat byl a u většie věži okovaný vsazen, jeho pak služebníci všickni odtud se rozběhli. Potom na hrad Přimdu nesen a Konrátovi, jednomu velikému ukrutníku, poddán byl. Císař v tom s množstvím národuov rozličných okolo vešken Mediolán oblehl, vinice a dřieví posekal, stáda zajímal, tvrze všecky a kaštely jim zkazil. A kterýchž mohl dosieci Mediolánčan, ty mučil, věsil i pálil. Potom Fridrich, syn králóv, když za čas u Mediolánu ležal, vrátil se jest do Čech o svatém Václavě a byl radostně od otce i od knížat přijat.
Léta ut supracizojazyčný text LXIII. opět Fridrich a Teobald na pomoc tomu obležení k císařovi z Čech byli s vojskem vysláni. Nebo Mediolánští mnohé časy byli sú
