jiných raněno. S ostatkem Oldřich bral se k císaři a tam tři měsiece přebyl a hlad veliký trpěl i psoty jiné rozličné. Nechavše někteří pána svého, kradmo do Čech vrátili jsú se a druzí i s ním změnivše se, jako poutníci domuov se vrátili.
Soběslav s Konrádem, vejvodú znojemským, vtrhše do země Rakús, lúpežem a ohněm zahubili jsú zemi i vrátili jsú se zase s velikú kořistí. A to léta Božieho M. C. LXXVI.
Když oni odešli, Jindřich, vejvoda rakúský, s svými vtrhl jest do Moravy, ohněm a lúpežem učinil takové škody veliké. Tehdy Soběslav, sebrav vojsko veliké, vtrhl jest opět do Rakous i obdržal jest ostatek země až právě do Dunaje. A zatím pak na jednom miestě s tímto jistým Jindřichem kuoň padl některak v chvátaní, nohu zlámal a potom skuoro umřel.
Když se to tak dálo v Rakúsiech, císař u Vlaších jsa, těch časuov příhodu toho vejvody uslyšev, velmi jest toho želel. A též pak byl jest počátek a příčina, pro niž Soběslav císařovu milost ztratil.
Léta Božieho M. CLXXVII. Béla, král uherský, maje svár rozličný s bratrem svým o královstvie, vsadil jeho u vězení. A on z vězení dobyv se, utekl jest do Čech k Soběslavovi, hledaje toho, zda by skrze něho pomoc před císařem království mohl mieti. Jehožto Soběslav, zlú v tom maje radu, jal jest, a tak v tom vězení k bratru jeho poslal zase, v tom velmi své víry i své cti pohoršiv a poskvrniv. Neb ta jistá věc i čest na císaře měla vznieti. Pro ty i pro jiné věci nesměl jest se k těm dvoruom císařovým, kteréž volal, se ukázati. Stalo se pak zatím, že tento Fridrich, syn Vladislavuov králuov, za to, za nějž usilováše, u dvora císaře přidrže se, milost obdržal, neb císař z své ruky korúhve české dal jest Fridrichovi. Mezitím pak opět mezi Soběslavem a Konrádem stal se jest svár, a tak v tom sváru Soběslav, sebrav vojsko, vtrhl jest do Moravy, chtě poplenit zemi. Jehožto Konrád s pomocí Rakušanuo, s nimižto měl, z své země udatně vypudil jest.
Zatím pak ten jistý Soběslav, počiv příští Fridrichovo, strýce svého, toho však nevěda, na který čas množstvím rytieřstva svého meze české osadil jest. Tak pak dlúho učiniv ty jisté zálohy, potom pak jako zateskl sobě, rozpustí vojsko. A když již rozpuštěno bylo vojsko, Fridrich netbal ani se Čechové neopatřili, ješto k němu utekli byli, i s Němci. K němu císař přidal jest byl s množstvím velikým, úprkem ku Praze táhl jest. Tehdy Soběslav nevěda, co by učinil, když nemějíše času shromážditi vojska s těmi, kteréž jest mohl mieti, potkal jest jeho. Ale ihned skuoro byl propuzen až právě k tomu hradu tvrdému, jemuž Skála říkají. Tak pak Fridrich oblehl město, v němž žena Soběslavova byla, brzo je obdržal. A tak po svú ženu poslav Alžbětu do Aldumburku, radostně ji přijal. Téhož léta MCLXXVIII. povolán jest Fridrich k císařovu dvoru. A tak do Šváb se s ním pozdvihl.
A tak léta Páně M. C. LXXIX. Soběslav té příčiny, kteréž jest hledal, nalezl ji zatím. A tak vojsko sebrav, když Fridrich v zemi nebyl, i počal se lákati, kterak by města mohl dobyti. Ale když nic nemohl mieti, zdvihl se jest k lesu, chtě Fridrichovi cesty zarúbati. Tehdy to Fridrich zvěděv, s velikým zástupem lidí, Čechuov i Němcuov, i
