na svú ženitbu se vždy rozpomínaje
a každú hodinu fresle v hospodářstvie hraje.
I sedech k jednomu stromu.
Zhlédaje smutně k svému domu,
ano všecko ruozno prší
a děravo všudy, až vše srší –
nikdiež nic sobě nemohu vymysliti,
čím bych se mohl veseliti,
ano psota všady se mnú za pasy chodí,
chudoba, bída, psota se mnú radost plodí.
I pomyslich, mám li domuov jíti,
či co mám prvé počíti,
však nikdiež v ničemž řádu nenie,
jižť mám tepruv posvícenie!
Ba, běda mně, že sem se kdy oženil,
mněje, že sem sobě uskrovnil –
kdež jedno koliv pohledím,
tu všudy nedostatek vidím
a chci li se čím živiti,
musím to všecko kúpiti
i to musím na dluh vzíti,
co mám k své potřebě míti.
A když pak budu míti zaplatiti,
i zda jest z čeho nahospodařiti?
Však nic nemám, co mě má živiti –
najlépe všecko vypáliti
a jíti pryč, kam věda, ode všeho!
Ba, nast- nastojte ženění mého!
Bych byl radši panicem byl,
kto mi radil, abych se ženil, by zabit byl!
Ó, hospodářství, v této mé psotě
teď se nesmiem s žádným potkati pro tě,
nebo jinak sobě nemyslím,
než že každý ví o mé psotě, mniem.
A mnohý známý, mne potkaje,
puojde mimo mě se usmívaje,
i dí: „An snad vlka viděl, že se zježil!“
I jda mimo mne, předse šil.
Pakliť jde druhý vedlé něho,
ten okáže každému jeho:
„Ba milý, co tento ženich po polévce jídá?
Tuším, že s ním sedá za stuol bída!“
A já to vše v své uši slyším,
když jest práv, smlčeti mu musím.
Jižť mám chutně spomyšlenie,
ba, nast- nastojte, i v to voženěnie!
Ó, bych já se byl neženil,
této mnohé starosti byl bych pozbyl,
byl bych jedno staral o se sám,
a teď již s celú rotú psoty mám!
Toho jinak neumiem rozměřiti,
neb sem nechtěl žádnému věřiti,
mněl sem, že skrze ženitbu pánem budu,
teď na psotu jako na varhany hudu.
Bych měl provaz, již by se oběsil,
asa bych té starosti pojednú zbyl.
I počech sobě velmi těžce mysliti,
sem i tam se obraceti,
leže tu pod tím stromem,
řka: „Nastojte mně s tím mým domem!
Ba, by udeřil zjasna hrom
a zroskotal mne, i ten duom,
i ty churavé dobytky,
i mé všecky nábytky,
ba také mú ženu i s čeledí,
abych prázden byl vší zjedi!“
