že jest manželský stav k spasení tobě,
a protož toho nikoli neželej,
ale od Boha za zvláštní dar měj,
že jest ráčil toho stavu příti
a tě do něho vyvoliti.“
Mládenec:
„Paní, co vy toto mluvíte,
co sám já prvé viem, o tom mi pravíte!
Mněť to nemuož v hlavu jíti,
by mi zima bylo, musím se druhdy potiti,
večer i ráno starost maje,
jsa manžel, v ničemž řádu u sebe nemaje.
Neb tu nenie jedno samo manželství,
ale jednoho liť jest potřebí
v hospodářství a v mém domu –
ktož psoty nezná, prav to tomu –
jedno liť já musím míti,
bych to měl u čerta vzíti,
a nechtí li mi uvěřiti,
ihned musím nětco zastaviti
a mysliti, čím mám živ býti,
ač se chci na čas psoty skrýti.“
Paní mluví:
Paní takto otpovědě:
„Jáť jiného nic nevědě,
než chceš li všecko v kořist hnáti
a prostě o všecko se starati,
nebyl by to žádný div,
aby nebyl této hodiny živ!
Protož těš se boží milosti
a přestaň té veliké starosti,
neb věz, žeť se to někdy změní
a že to Pán Buoh v lepší promění
tak, že budeš míti dvory nápravné,
k tomu čisté krávy dojné,
skopce, vovce i berany
se všemi slušnými nápravami,
vobilé dosti i voránie.
Čekajž božího smilovánie!
A když jiné starosti zbudeš,
shledáš, že hned stav manželský chváliti budeš
a hned tvé srdce žalosti zbude,
když všecko bez nedostatku bude!“
Mládenec:
„Ba, toť jest darmo, milá paní,
snad nevieš o psotě i mluvíš maní.
Bude liť tak, čehož ty mi žádáš,
jakú starost míti opět, z mé řeči poznáš!
Ale toho rač poslyšeti:
Budu li dobrý statek na zemi míti,
hned stokrát větší práci mám.
A kterak to, ihned oznámím vám:
že ktož má na zemi statek veliký,
ten musí míti dobytek všeliký
a všecko hospodářství napraviti
a sám ke všemu ruku přičiniti,
neb nepřihlédá li sám k svému,
by měl velmi mnoho, nevystačí jemu.
A protož velikým statkem starosti neubude,
kde při chudobě jedna, tu jich deset bude.
Ještě chciť více pověděti:
musíš děvky a pacholky míti
a nebudú liť věrni tobě,
tiť nepomohú, jediné sobě.
Pak když chci s pole voziti
a obilé dobrým požiti,
