ve všem nedostatek vidím
a neviem, co tomu zdíti.
Sedím v psotě tepru jako v kvítí,
však mi se vždy ženiti chtělo,
již toho pyči, že mě hlava bolí i čelo.
Prvé sem záhe spat chodíval
a na den velmi dlúho léhal,
již pak jdu o puol noci
a vstanu před svítaním, a to v noci,
a žena mne počne tázati,
co mi se stalo, že mám obyčej tak ráno vstávati?
Já jí diem: „Ach, cos ty divná žena!
Toběť jest všecka jedna cena.
Leda já se s tebú vždy líbal,
ty netbáš, bych já zítra třeba žebral.
Musímť já ráno vstávati
a rozkázati, co mají dělati.“
A nechci jí pravdy pověděti,
že sem převzal přes třidceti,
ano mě již všecko mrzí,
ba, dobře na mě, když sem tak drzý,
jsa svoboden a nesvázán,
voženě se přisáhl bych, že tím budu zkázán.
Prvé než sem se oženil, dobře všady
zdálo mi se, bych měl města i hrady.
Již by mě všecko omrzelo
a se vším by mi teskno bylo,
zdá mi se, že mě všecko svědí
a že za každú latí jeden sedí.
Mnohokrát již sobě v noci myslím
že celú nic skůro hořem nespím,
co mnoho potřebuje a všady,
a co musím vydávati,
vezmi kde vezmi, vždy dokládati.
I ba, co sem toho často pykal,
že sem se v ten stav svatý dal!
Nejednú sem myslil sem i tam,
zdychaje, že sem nevěděl, kde sem sám,
mnohokrát že sem z toho nemocen byl,
nevěda co počíti, tak sem myslil.
A z toho sem počal mysliti,
avšak to jinak již nemuož býti,
již se jest odvážiti toho,
nechť jest z toho málo nebo mnoho.
Tuž já pak jednú vstav, nemoha pro žalost ležeti,
musich ven z svého dvora jíti
nedaleko, do jedné zahrady,
a chtě pozbyti hoře tady
a chtě i to ohlédati,
skůro li bude svítati,
i šel sem odtud dále k háji.
Uslyšech, ano již ptáčkové zpívají
tak přesladkým notováním
a rozličným libým zpívaním,
slavíci, drozdi i škřivani,
kosové i všickni ptáčkové jiní.
Veliká zvěř sebú poče hýbati,
lišky i jiná zvěř zhusta běhati,
zajíci počechu sobě lože dělati,
po všem háji ptáčkové proletovati,
že všecko třeštělo zpievaním,
divocí holubi zhuoru byli s húkaním.
A tak všecko vedlé svého přirozenie,
když dnělo, hned bylo v utěšenie.
Ale já, bych měl hrdla zbýti,
nemohl sem se nikoli veseliti,
