a toho buď mocna jako svého,
neb sem tvuoj a žádného jiného!
Nižádným se jiným nechci zpravovati,
než což mi radíš, tak chci dělati!
A poněvadž se nynie musím rozlúčiti s tebú,
miluj mě věrně, nezuofámť nad tebú,
a prosím, rač mě v svém srdci míti,
jáť nemohu mimo tě žádnému příti,
a zamkni mě v srdci sobě,
neb se porúčím mocně tobě.
Však ve cti o tvú lásku stojím!‘
A ona mi dí: ‚Já tomu dobře věřím,
neb ve cti věrné milovánie –
toť žádnému ke škodě nenie.
Protož já urukuji svým srdcem tobě,
že tě chci míti za najmilejšího sobě!‘
A jakž sem toho rukojmí přijal,
hned sem zhuoru vstal a děkoval.
Má se řeč jí také slíbila,
ihned mě jest pryč pobídila,
řkúc: ‚Jdi pryč, najmilejší srdci mému!
Jižť se blíží k večeru samému,
ať by nás tuto někto neuhlédal,
snad by nás ve zlé domněnie vzal!
Takéť se s světlem nehodí jíti,
a potmě jda, mohl by se snad zbíti.
Protož učiň tak, jakž pravím,
však se zlých lidí viec než čerta bojím!
A protož učiň tak, jakž sem kázala!‘
Tu já vecech: ‚Má najmilejší, Buoh daj, aby mi zdráva spala!
Nežli by měla míti pro mě jakú řeč,
již já puojdu, ač nerád, preč!‘
Tu pak, o všecko konec majíc,
a dokonalú smlúvu znajíc,
kteráž se stala mezi námi,
tepruv se ochotně požehnámy,
řka: ‚Najmilejší, rač tě Buoh žehnati,
a tuto noc dajžť Buoh přespati
vesele a ve zdraví ráno vstáti,
i mnoho let a dobrých časuov,
a nám spolu dosti veselých kvasuov!‘
Tehdy ona, přistúpivši ke mně,
ochotně mě stiskne, že srdce ve mně
radostí plesalo, a že, bych nemocen byl,
zdá mi se, že bych se tehdy byl zhojil.
Tuť mě líbila ústky přepěknými,
rukama bílýma a přeušlechtilými
mnoho nastokrát mě obchycujíc,
praviec, že nad mě nemiluje nic.
Tu já, jsa v tak hořící milosti,
co najviec mohu, učiním jí k libosti.
A zdá mi se, že bych nechtěl ráje míti
za tu hodinu, když sem s ní, a mám preč jíti!
Ó, by ty sama panno, to viděla,
však by se tomu ráda podívala!“
Tuž mě opět panna otázala:
„Pověz mi, co sobě pak počínáš,
když se s ní na místo rozžehnáš?“
A že, požehnajíc tě, hledí po tobě,
co ty tu a tehdáž myslíš sobě
jda preč, a ona hledí za tebú –
tu túžení opět chodí za pasy s tebú!
A hned li tě bolí srdce tvé,
že máš zbaven býti té milé,
neznaje, dokud jí neuzříš,
ana tě miluje nad jiné, to vieš!
