neb přítel věrný má dóvěrně mluviti
a nic před přítelem netajiti!
Ještě toto pravím, co mám v sobě:
Udá liť se kde kdykoli tobě
s nepřátely na poli činiti míti,
z kohož muožeš býti, hleď jej jíti,
a nic, jako na ctného muže sluší!
Milovati tě všady musí
panny, paní i každý člověk;
kdežto uslyší ktokolivěk,
každý dí: ‚Hle toho muže ctného,
toť pravý rek života svého!‘
Však i já k tobě proto lásku mám,
že tak učiníš, to já znám,
neb v tobě jest všecka má naděje,
protož mé srdce věrně přeje!
Já se sic nebojím pomlúvaní,
leč by kto pro tě nenechal o mně žvaní,
prosím, rač mě věrně zastati
a nedaj mne zlým pomlúvati,
zastaň mú čest, kterúž porúčím tobě,
nedaj mě žádnému haněti sobě!
Toběť sem věrný přítel celý,
protož ty o to buď vždycky smělý
každému toho odmlúvati,
ktož by chtěl na mú čest sahati!
A viem, že se vždy k dobrým pannám, paniem,
to já pod svú věrú pravím,
že jest to věc rytířská a pravá,
ktož se ctným pannám, paním zachová!
S blázny a s opilci se nevaď,
jistěť by bylo k hanbě snad,
nebo ti kumštuom nerozumějí,
najveselejí jim, když se na vrch smýkají!
A netoliko ovšem jazyku svého,
mluvě o pannách, o paních nětco dobrého.
Toť mne jest tomu tak naučila
ta mého srdce všecka síla,
a neumiem já vymluviti toho,
co múdrých řečí slyším od ní mnoho!
Než pravím, kde jest kolivěk,
daj jí Buoh šťastný, dlúhý věk
pro tu víru a přátelskú, přívětivú řeč,
kteráž pronikla srdce mé jako meč!‘
A po těch všech řečech přisáhla
vysoce, že na světě nic milého nemá,
a toho že nic nelituje,
že mne nadevše zboží miluje.
Toť já na svú čest řéci mohu,
že tepruv jako bych okřál znovu,
tak mi se mé srdce zraduje,
když ji tu mám, kteráž mě věrně miluje,
skutkem, řečí hledí mé cti.
Pravím já to beze vší zlé lsti,
že ji tu tepruv míle obchytím
a k její řeči takto otpovím:
‚Ó, má milá tohoto světa radosti,
hořím plamenem jako v ohni v tvé milosti,
znaje tvú ustavičnú víru k sobě,
a ty mne ke všemu dobrému vedeš, i sobě,
napomínajíc mě k řitířské ctnosti –
i kterak já mám zaslúžiti toho, tvé milosti?
Tepruv se již mocně dávám tobě,
a tě beru za nejmilejšího přítele sobě,
poněvadž tu přílišnú víru znám,
život, srdce i všecku sílu dávám,
