Tu sva oba zhuoru vstala
a ochotně se rozžehnala.
Podavši mi své ručičky,
k tomu přepěkné hubičky,
objímajíc mě, tak mluvila:
„Ó, bych já tak šťastna byla,
ať bych mohla pomoci
myšlení toho zbýti i tesknosti!
A bude mi toho vždycky žel,
že si vesel býti se mnú nechtěl,
maje mne tu vedlé sebe;
vždy pravils, že teskno tebe
po té paní, nic nemluvě o milosti.
Tuž já na tom míti dosti
musím a s tím pryč odjíti.
Ó, že já nemám ta býti,
abych já těšila srdce tvé,
aby zapomenul pro mě oné!
Žehnaj tě Buoh a rač dáti tobě,
aby tě to potkalo, čím těšíš srdce!
Přejiť toho jako příteli dobrému,
a chciť tě také poručiti srdci svému.
Ty miluj, kterúž chceš – a já tě;
měj také poručenu sobě mě!
Žehnaj tě Buoh, jižť musím jíti!“
„Rač tě, milá panno, Buoh provoditi!“
Nic sem jí víc nevymlúval,
jedva sem jí tu odpověd dal,
neb sem nemyslil, než tu na samú,
mému srdci převýbornú.
Tuž ta panna pěkná jide preč,
a tak konec vzala naše řeč.
Račiž jí Pán Buoh vše dobré dáti
a mně s mú milú ve zdraví shledati
a zachovati nás ode všeho zlého,
vedlé žádosti srdce mého!
Na světě nenie nic lepšího,
než činiti vuoli Boha všemohúcího,
a po smrti přijíti do královstvie božího.
Tuť nám právě vinšem sede,
když se bohdá tak povede,
jakž umíme sobě na Bohu žádati.
Kriste Pane, rač nám to dáti,
zde s najlepšími rovnu býti!
[…]text doplněný editorem[72]chybějící folia 68 bis r, 68 bis v, 68 ter r, 68 ter v, 68 quater r, 68 quater v, 68 quinquies r, 68 quinquies v, 68 sexies r, 68 sexies v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
Májový sen
a…torzovité slovo
a…torzovité slovo
czo…torzovité slovo
vſſe…torzovité slovo
jakozto…torzovité slovo
ti kteří …
bylo by …
kto by …
aneb …
mohl …
…mtorzovité slovo
…itorzovité slovo
…eſelitorzovité slovo
…dytorzovité slovo měli
…ytorzovité slovo znělo
… zpievaní
… chtělo
tak s rozličným voněniem,
k tomu i s utěšeným zpívaniem,
že jest toho příliš dosti bylo,
by se to v samém ráji dálo.
Tak jsme všickni o to myslili,
bychom tuto věčně byli,
a brž i zjevně mluviec k tomu:
„Muož li býti kde veselejí komu?“
I pravili všichni, že nemuože.
Budiž tobě chvála z toho, milý bože,
žes nám dal v tomto světě radost,
ješto obživuje naši mladost,
jediné po smrti daj přijíti k milosti
a pojmi nás do věčné radosti,
tehdy bude všeho více než dosti.
Navrátím se k řeči této:
Když se jest počínalo léto
a všeliké koření již obžívalo,
všudy se již všecko zelenalo,
jakožto milý Pán Buoh zpuosobil
ten čas, jakoby se svět znova zrodil,
a jakožto měsíce máje vždy bývá,
