Byť césaři, králi, knížata i páni
všichni po mé lásce stáli,
a dadúc mi všecka zboží svá,
opustiec to všecko, já sem tvá!
A s tímť chci do hrobu jíti,
do mé smrti nechci milejšího míti!
Také tebe prosím, najmilejší muoj,
všady, kdež muožeš, tu po cti stuoj,
a měj ode mne to naučenie:
Ktož o které panně neb paní
mluví, a ji na cti dotýkaje,
buď mu nepřítel, kvasu s ním nemaje!
Pakli toho nemuožeš staviti,
hleď se nakonec zbaviti,
neb v tom nic rytieřského nenie,
ktožkoli panny, paní hanie!
I sám buď svého jazyku mocen,
o žádné zle nemluv, buď jim radši pomocen,
žádného prostě nepomlúvaje,
od toho se pilně chovaje!
S prvními věcmi měj Boha na paměti,
žádost maje vždy slovo boží slyšeti.
A když budeš nadevšecko Boha ctíti,
nikdy v ničemž nemuož se zle díti.
K tomu drž se také rád lidí dobrých,
vyhýbaje se obecnosti zlých,
nebo s dobrými za dobrého jmien budeš
a vedlé zlých dobré pověsti zbudeš!
Varuj se v každé hospodě dlužen býti,
a v každé krčmě s vožralci píti!
Byť pak se nesli k tobě s poctami,
vyhni se jim, kdež muožeš, na strany!
Neb v tom nedojdeš slova lepšieho,
než žeť dějí: ‚Bude čistý vožralec z něho,
neb neumí trunku žádnému otpověděti,
věru se bude pěkně napíjeti!‘
Poviemť ještě více tobě:
Když já koli slyším o tobě,
že tě chválé, žes muž dobrý
a mezi dobrými lidmi svobodný,
rozprávějíc také o tvé smělosti,
že mi srdce pléše v radosti.
A kteráž tě v stálé mysli sezná,
a tě v tvých rytieřských kusiech pozná,
každá tě bude milovati chtíti,
ale prosím, rač mě samu v srdci míti!
A prosím, cti rád každého dobrého,
nevaž sobě lehce žádného, ani chudého,
neb nemuož tak chudý býti,
ať by se nemohl někdy oplatiti,
co mu koli dobrého učiníš.
Neradímť zle, to potom zvieš!
A měj se pěkně od koní i zbroje,
v rytieřských kusiech nemaje pokoje!
K tomu budeš laskav na myslivost –
toť jest jedna rytieřská ctnost.
K tomu nehleď žádného svévolně ze cti lúpiti,
mlč radši, nechceš li dobře mluviti!
Též také kto by chtěl sáhnúti na čest,
znaj, že to tvuoj nápilnější klénot jest,
uměj toho mužsky brániti
a cti do toho hrdla chrániti,
neb by mne, i každého, omrzal,
jakž by na čest málo tbal!
Ne proto mluvím, bych tě tepru cvičila –
jista sem, že jest čest tvá i má milá! –
