Miloval sem jednu pěknú paní,
kteráž ve dne, v noci i na svítaní
vždycky mi mé srdce ryla,
neb jest daleko ode mne byla.
Když sem ji najviec miloval,
v svém srdci za najlepší klénot choval,
musil sem jí nevídati,
ale vždy věrně zpomínati.
Toť mi najvětší radost činilo,
a nic mi veselejí nebylo,
než vždy mysliti nětco o ní
a ustavičně túžiti po ní,
neb nic mi v světě nezdálo se činiti
veselejšího, než abych mohl o ní mysliti.
Až vtom jednú také vyjidech,
nedaleko odšed, stezku nadjidech,
po níž šel sem sám jediný,
nebyl se mnú žádný jiný.
I uhlédach kvítí rozličného,
přečistého a převonného,
i rozličných zeleností s utěšeným
víc než dosti ptactva zpievaním.
Neumiem o tom pověděti,
co mi se tu událo viděti,
ale nemohl sem býti vesel,
když sem tu té jisté neměl,
kterúž bych byl radějí viděl,
nežli jeho muož svět v sobě míti,
i nadevšecko utěšenie,
což jeho muož míti boží stvořenie.
A tak vždy přes tu stezku jidech,
až převelmi čistú studnici nalezech,
v níž nadjidech vodu živú,
ana se dře z skály mocí pravú,
čistý pramen bystrý maje,
živú vodu vydávaje.
I počech do ní hleděti, zpoleh na loket,
zdychaje přečasto opět,
i počech takto opět mysliti:
„Ó, co bych chtěl rád netúžiti,
bych tě měl, má milá, při sobě,
spomohla by mi v této mé sirobě,
v kteréž musím pro tvú lásku býti,
najveselejí mi vší se radostí krýti“
[…]text doplněný editorem[69]chybějící vytržená folia 51 bis r, 51 bis v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
i udach mi se pohleděti okolo sebe,
uhlédach pěknú pannu, zdál mi se anjel z nebe,
ana stojí v čistých šatech,
že se jí tak na své mysli užasech,
a vytřeštiv na ni oči jako omámený,
i stoje, pravý blázen z brku vyražený!
Tu ta panna přečistým krokem,
hlediec na mě svým milým okem,
ke mně samému přistúpila
a takto ke mně promluvila:
„Rač tě Pán Buoh pozdraviti!“
Já počech také sotva mluviti,
řka: „Děkujiť já tvé milosti!
Tak sem se lekl, až toho dosti!“
„Milý, proč se mne lekáš?
Však nejsem obluda, to na mě znáš!“
A v tom mi své ruky podala
a mne převelmi ochotně objala.
I poče ke mně tak přepěkně mluviti,
a ten veselý máj mně chváliti,
jeho mi všicku radost vypravujíc,
i jeho povahy všecky oznamujíc,
