jedno svobodně mi všecko pověz!“
„Panno, kdy ráčíš slyšeti, to na mě věz,
že sem strápen přetěžkú milostí,
že se nevím, kam díti před žalostí.
Já mním, že nenie v světě toho,
by měl pro milost žalosti tak mnoho,
kterúž já mám pro túženie,
nemoha míti žádného utěšenie,
když své najmilejší nemohu viděti.
Jaký mám po ní zámutek, chci pověděti.
Co kde vidím najpodobnějšího k radosti,
div mi se srdce nerozpučí žalostí;
a kdež vidím lidi veselé,
všecko mě mrzí, když tu nenie té,
kterúž miluji víc než co živého.
Neumiem praviti nic jiného,
než že sem prohral vešken boj,
její sem a ne sám svuoj,
neb jest laskava věrně na mě
a což jí se ctí, učiní vše pro mě.
I toť pravím, panno, věrně tobě!“
Panna vece: „Prosím, nestyšť sobě,
neb chci o to s tebú šíře rozmluviti,
a zdali budu moci tě utěšiti,
toť bych ráda pro tě učinila,
a tobě vždy věrně poradila,
čím by pozbyl těžkého túžení.
Medle, pěkná li to jest paní,
jest li možné, prosím, rač mi pověděti!“
„Ba přerád, milá panno, jedno rač slyšeti!
Pravím tuto summú tobě,
tak sem ji upevnil v srdci sobě,
že mi se v světě pěknější nezdá,
a že jedva Buoh v nebi tak pěknú má,
a neumiem toho vypraviti.“
Panna vece: „Nenie se tehdy čemu diviti,
poněvadž k ní tu milost máš,
v kteréž se sám přede mnú znáš.
Protož já pravím vždy tvé milosti
a v pravé pravdě bez chytrosti,
ať bych mohla co tobě spomoci,
nespala bych ve dne i v noci,
kdyby mohl míti jiný úmysl k milosti,
připsalť by to každý k ctnosti;
neb v čemžkoli míru před sebú máš,
srdci svému i sobě lépe uděláš,
a to potom vočitě uzříš!“
„Mluvíš, milá panno, jak rozumieš.
Však já sobě sám nemohu nic pomoci,
ani ty mně, by myslila o to i v noci.
A byť mi radil vešken svět,
mně se všecko zdá zpět.
Abych ji co mohl méně milovati,
nechce mi se v tom žádného poslúchati,
a ktož mi koli od toho radí,
netbám, nech se o to se mnú, jak chce, vadí.
A buď já při lidech nebo sám,
když jí nenie, všudy sem svázán,
té ze všech najkrajší paní;
jatý sem, a rád, v její milování
a mám nepokoj ve dne i v noci.
Žádná nemá nade mnú té moci,
abych ji mohl tak v srdci míti,
pro ni žádné jiné nepříti,
neb tak mě jest sobě podmanila,
a mé srdce tuze zavázala,
