že ji nemám nynie zuočiti,
srdce by mi se žalostí mohlo rozskočiti!
By ty viděla, když již se mnú sede,
tuť se mnú rozličnú kratochvíl vede,
bílýma, ušlechtilýma rukama
stiskajíc mě okolo hrdla svýma,
vždy a vždy ustavičně líbajíc,
a mně takové řeči mluviec,
řkúci: ‚Muoj najmilejší, raď mi sám,
co více k tvému veselí učiniti mám?
Všecko učiním, co tvému srdci radost plodí,
ať mi jedno mé cti neškodí!
Což tě jedno muož veseliti,
máš mě ve všem povolnu míti,
nebo jsúci s tebú v rozlúčenie,
často sem mívala spomyšlenie,
abych se s tebú mohla shledati!
Rozličných cest musila sem hledati,
že sem vždy to k místu přivedla
a teď vedlé boka tvého sedla,
že tomu žádný nesrozumí
muž, ani žádný, kde sem nynie,
o tom neví, než ty, muoj najmilejší,
příteli v světě najvěrnější.‘
Tuž já, probudě se jako ze spaní,
i dím: ‚Má ze všech najmilejší paní,
zdá mi se, že sva se let tisíc neviděla!‘“
Panna mne se opět otázala:
„Když vy se pak spolu sejdete
a jediná sama spolu sedete,
kdež nenie tu člověka žádného,
co žádá jeden od druhého,
aneb čeho ona žádá na tobě,
prosím, povězma pravdu sobě!“
„Panenko milá, chciť já rád pověděti,
neteskli sobě jediné málo poslyšeti!
Dí mi ta má najpěknější milá,
při níž mé srdce, mysl i má síla:
‚Tys mé najvětší utěšenie,
miluji tě nadevšecko stvořenie,
nad zlato, perly i drahé kamenie,
a nic milejšího u mém srdci nenie!
Buď vesel a buď živ bez starosti,
mému srdci najmilejší hosti!
Byť césaři, králi, knížata i páni
všichni po mé lásce stáli,
a dadúc mi všecka zboží svá,
opustiec to všecko, já sem tvá!
A s tímť chci do hrobu jíti,
do mé smrti nechci milejšího míti!
Také tebe prosím, najmilejší muoj,
všady, kdež muožeš, tu po cti stuoj,
a měj ode mne to naučenie:
Ktož o které panně neb paní
mluví, a ji na cti dotýkaje,
buď mu nepřítel, kvasu s ním nemaje!
Pakli toho nemuožeš staviti,
hleď se nakonec zbaviti,
neb v tom nic rytieřského nenie,
ktožkoli panny, paní hanie!
I sám buď svého jazyku mocen,
o žádné zle nemluv, buď jim radši pomocen,
žádného prostě nepomlúvaje,
od toho se pilně chovaje!
S prvními věcmi měj Boha na paměti,
žádost maje vždy slovo boží slyšeti.
