upotil! A protož poviem, co v mysli jest. A práv’s, milý Múdrosti, žeť jest najlépe na bzdě doma poseděti, a zvláště takovému, jakož jsi ty, již v letech. A také jakož panna Ctnost proti mně velmi mluvila, nemám jí za zlé, mluví jako panna – a ty také mluvíš, cožť přirozeno. A kdyby byla Ctnost jedna z mých tovaryšek, mluvilať by, slibujiť, k jinému, nežť nynie mluví! Však sem já o vás mnoho slýchal, ale nikdy sem vás jakživ tak blízko nebyl a nebudu do mé smrti jako nynie a nic mne se vaše řeči nechytají, neb já na ně netbám: vám z úst a mně mimo uši! Jednú li já o vás mezi lidmi od najvyššiech až do nižších, od bohatých i od chudých, od kněží i od žáků slýchám zmienky mnohé, ale ze sta jeden se netrefí, i z tisíce, aby že vás obú pravil, že se chce držeti! Nerci pak, aby to činil, což vy libujete! Ač, pane Múdrosti, někteří se tebe rádi přídržejí i tebe potřebují, ale panny Ctnosti zřídka, a zvlášť při dvoru, neb by ji se psy vyhnali. A protož, Múdrosti, nebuď darmo ve mlýně a mně mnoho nerozprávěj, ač chceš svého jména nepotratiti, i s tú pannú, k níž se já dříve, než sem ji slyšal mluvíc, počal lásku míti, mněje, s tú její postavú že nětco mně líbezného mluviti bude.“ Tuž Múdrost poodkašlavši sobě po řeči mládence i dí takto: „Mládenče, coť sem já nynie mluvil k tobě, toť jest toliko počátek řeči. Než chceš li maličko poslyšeti, velmi užitečné a kratochvilné řeči tepruv bych chtěl mluviti k tobě, kteréž každý dobrý rád slyší!“ Mládenec v tom poče hlavú třísti a křičeti, zacpav uši jako by se ztekl, řka: „Ba, nechci, nechci slyšeti tvých řečí! A já tomuto nerad, že sem to slyšal, až mi se jakž’s srdce zamútilo z těch tvých protivných řečí mému veselí! A ty mi ten přemilý svět v pletu rád chceš a v led na slunci obrátiti! Bych tak tvrdého a dobrého srdce nebyl, však by ty mě svými řečmi hned s mého úmyslu svedl a že bych potom nikdy tak vesel býti nemohl! A protož rač vás Buoh žehnati, mám já čas jíti od vás zase k našim milým a dobrým přátelóm, neb viem, že se již dávno po mně ptají. Ano mi se zdá, jako bych tu s vámi již sto let byl! A byť slyšeli moji přátelé tyto řeči a že já tuto u vás tak blízko stojím, by věděli, snad by se starostí div nezvěsili,