i udach mi se pohleděti okolo sebe,
uhlédach pěknú pannu, zdál mi se anjel z nebe,
ana stojí v čistých šatech,
že se jí tak na své mysli užasech,
a vytřeštiv na ni oči jako omámený,
i stoje, pravý blázen z brku vyražený!
Tu ta panna přečistým krokem,
hlediec na mě svým milým okem,
ke mně samému přistúpila
a takto ke mně promluvila:
„Rač tě Pán Buoh pozdraviti!“
Já počech také sotva mluviti,
řka: „Děkujiť já tvé milosti!
Tak sem se lekl, až toho dosti!“
„Milý, proč se mne lekáš?
Však nejsem obluda, to na mě znáš!“
A v tom mi své ruky podala
a mne převelmi ochotně objala.
I poče ke mně tak přepěkně mluviti,
a ten veselý máj mně chváliti,
jeho mi všicku radost vypravujíc,
i jeho povahy všecky oznamujíc,
řkúc: „Pohleď všady na vše strany,
jaký to čas převybraný,
ano se veselí všecko stvořenie,
čisté barvy a vuoně rozličného kořenie,
jako by všecko chtělo poskočiti –
a zdá mi se, že se tobě chce mysliti!
Poď teď, nedaleko tě poodvedu,
a na tak veselém místě s tebú sedu,
ješto se bude zdáti ráje dosti,
leč jsi přemožen od žalosti;
chciť se s tebú tak těšiti,
jakž najlépe budu uměti,
s přeochotným častým objímaním,
k tomu milú, čistú řečí a líbaním.
Však vidíš, že sem osoby té,
že bych měla utěšiti srdce smutné!“
I vede mě s sebú na tak místo čisté,
pravím pravdu, to jest jisté,
že neumiem o tom vypraviti,
ani toho místa vychváliti,
jak jest převeselé bylo.
Tuť se tepru srdce mé zarmútilo,
že tu nenie paní té,
kteráž těší vždy srdce mé.
I počech velmi těžce zdychati
a panna mě opět poče tázati:
„Proč’s nevesel a proč vždy myslíš?
Mohu li tě utěšiti, chci ráda, to vidíš,
a s tebú kratochvíl poctivú vésti,
prosím, rač tu se mnú siesti!“
„Sednu, panno, kde rozkážeš,
a poviemť všecko, co mě otážeš,
neb tohoto času veselého nic neviním,
a tě, převelmi pěknú pannu, vidím,
s níž muož každý vesel býti,
komužkoli toho ráčí příti.
Neb sem v túhách nynie svázán,
pro něž sem v světě bídný nazván,
jsa jat i svázán od milosti,
že nevím, kterak počíti praviti tvé ctnosti.
Ó, panno, by znala, co mně škodí!“
„Pověz, milý, ačť se hodí!
Umím li já pomoci neb raditi,
chciť tě ráda tvé žalosti zbaviti,
