Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

Mládenec v tom poče hlavú třísti a křičeti, zacpav uši jako by se ztekl, řka: „Ba, nechci, nechci slyšeti tvých řečí! A já tomuto nerad, že sem to slyšal, až mi se jakž’s srdce zamútilo z těch tvých protivných řečí mému veselí! A ty mi ten přemilý svět v pletu rád chceš a v led na slunci obrátiti! Bych tak tvrdého a dobrého srdce nebyl, však by ty mě svými řečmi hned s mého úmyslu svedl a že bych potom nikdy tak vesel býti nemohl! A protož rač vás Buoh žehnati, mám já čas jíti od vás zase k našim milým a dobrým přátelóm, neb viem, že se již dávno po mně ptají. Ano mi se zdá, jako bych tu s vámi již sto let byl! A byť slyšeli moji přátelé tyto řeči a že já tuto u vás tak blízko stojím, by věděli, snad by se starostí div nezvěsili, bojíce se, abyšte mne od nich neodmluvili. Ale když já je zpravím, jak sem se tvrdě měl proti vám, viem, že na mě, dokud sú živi, laskavi budú!“ A Múdrost tak malitko pokynuv rukú i vece: „Mládenče, budeš toho pykati potom, že si se ani nás, ani našich řečí (cožť jsme teď s pannú Ctností mluvili a radili) držeti chtěl! Milý, počekaj a vezmi dokonalú zprávu!“ Mládenec k tomu otpovědě: „A já nerad na kázaní bývám dlúho! A chcete, abych já pak vašich řečí a básní netrefných poslúchal? Tohoť neučiním!“ I obrátiv se od Ctnosti a Múdrosti a skočí pryč jako jelen bystrý. A běžel, jako by jej honili všickni, takže běžal skrze město všecko a svrhl s sebe i pláštěk, jedno toliko v kabátě, takže se lidé divíce díváchu a pravíce: „By tento měl ctnost a múdrost při sobě, věru by tak neběžal a nějak by se vážněji měl!“ Ale ktož sú znali jej v jeho mladosti a svobodě, ti se smáli, nic jemu toho za zlé nemajíc. Až rovně do své hospody jest vskočil. Tuž potom vyšel po chvíli jaký prvé, taký i potom, rozpustile se jmějíše, když jest Ctnosti a Múdrosti utekl. Potom já jinak rozuměti nemohu, jestliže jest tak až do své smrti v tom trval a v tom sšel jakžkoli s světa, bez pokání a řádu a zpovědi svaté, a tu že otpočívá. Ješto, všemohúcí jeden Bože, rač nás zachovati toho, ale rač dáti uhoditi na cestu spasení, hříchy naše nám milostivě odpustě, daj přijíti do věčného příbytku, tu, kdež sám na věky s svými volenými přebýváš a kraluješ! Amen.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 11 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).