Vyhledávání (skrýt)

Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka
<<<<<149r–150r150v–151v152r–153r153v–154v155r–156r156v–157v158r–159r159v–160v161r–162r>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

skoro kněz se udělal. Nechmež toho tak, nechžť já již dále o to s ním jednám, shledáť, že mu toho dosti dám, čehoť hledá.“ A tak činila sobě, jako by o ničemž nic nevěďala a v ničemž se uznati nedala, než hned k jeho nohám klekla a počala jest ve jméno Boží své hříchy vypravovati. Ten nevěřící muž její malé kameníčko některé drobné v ústa byl vzal, aby jemu překážku v řeči činily, aby, když by paní oč otázal, ot ní nemohl seznán býti. A také neb se jest byl ve všech jiných věcech proměnil. A skrze takovú příčinu bez pochybnosti za jiné neměl, že jeho nepozná. Paní mezi jinú zpovědí a svými slovy počala mu praviti, že má muže a že jest vdána a k tomu že jednoho kněze velmi miluje a že by každú noc k ní spat přicházel. A jakž tomu muž její porozuměl, jinak sobě nemohl pomysliti, než jako by meč skrze jeho srdce prostrčen byl. Aby nebylo pro tu příčinu, aby něco více ještě přezvěděl na své ženě, byl by on toho zpovídanie rád nechal a odtud preč šel. Ale v tom úmyslu se vždy přemohl, jakž mohl, seděl jest předse. A počal se paní tázati dále, řekl jí: „Kudyž to přichází, což muž tvuoj neléhá s tebú?“ Ale ona řekla: „Pane, léhá.“ Muž jí zase řekl: „Kterakž pak kněz muož při tobě léhati?“ „Kněže,“ řekla jest paní, „jáť neviem, jakýmť on to uměniem činí. Nejsú žádné dveře tak dobře zamčité v domu našem, když k nim přijde, by jich neotevřel. A když na mé komory dveře přijde, prvé než ty otevře, tehdy vždy jakás slova říká a vtom pak muoj muž vždy usne. A jakž jej brzo zví, že spí, hned dveře komorní otevře a jde ke mně a položí se vedle mne a to mu nikdy nechybí.“ I řekl jest jí zase muž, její zpovědlník: „Paní, toť nenie dobře, ale zle činíš. A protož musíš se té věci zbaviti.“ Paní jemu zase otpoví: „Ba, kněže, tohoť já tobě neslibuji, nejsem naň tak nelaskava.“ A on jí zase dí: „Tehdá já tobě žádného rozhříšenie dáti nemohu, ani pokání za to usaditi.“ Paní jemu řekla: „Tohoť mi jest věru líto, nebť sem já nepřišla sem, abych já křivdu neb lež pravila než pravdu, nebť bych mohla to učiniti, však bych pověděla.“ I řekl jí muž její: „Jistě, paní, mně za vás z pravého srdce žel, že jste vy tak svú duši od spasenie daleko odlúčili. Ale chci se pro vás [namáhati]text doplněný editorem[99]Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 na tomto místě doplňuje slovo „namáhati“ a vám k vůli pracovati a zvláštní modlitby v vašem jménu ku Pánu Bohu míti, kteréž, dá li

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 19 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).