mateři také oznámila za jistú věc, že by bez pochyby bylo, že ten, kterýž se byl k jejiemu otci položil, že jest se tomu všecko ve snách snílo a zdálo. Ale ta dobrá paní to milé a sladké objímanie, kteréž byla od druhého mládence přijela, to v svém srdci dobře rozváživši, sama k sobě řekla: „Tehda sem já jedné sama, kteráž sem tuto noc bděla a nespala.“
{historie}marginální přípisek mladší rukou Opět rozprávka jiná o králi a o jeho služebníku velmi opatrném
Byl jeden král v Lampartiech, jménem Gulfredus, kteréhožto předkové jich řády a královstvie v městě řečeném Pavia zpravovali sú. Ten jest měl jednoho krále dceru sobě za ženu, pěknú a velmi ozdobnú, paní poctivú a plnú všech ctností, ale v milovníciech nešťastnú. Tehdy když ten jistý král skrz rozumy a múdrost své královstvie v řádu a pokoji držal jest, i přihodilo se jest, že toho krále služebník jeden, velmi z nízkého pokolení a řádu narozený, ale že jest byl statečný a zmužilého srdce ke všemu rozkázanie královu, jakož jest kdy kterého měl, ten jistý, když měla králová kde jeti, vždycky vedle ní běžal jest pěšky. Byl jest na životě a zpuosobu převelmi krásný pacholek, k králi nápodoben na všech údech i zróstu, kterýž jsa pochodní milosti hořící proti královně srdce své zapálil. Avšak proto tak nemúdrý byl, že jest neznal svého nízkého urození, že jeho milovánie proti tak urozené krvi nepodobné jest a proti všem právuom. Avšak jako múdrý své veliké milosti žádnému nezjevil jest, ani se královně v tom znáti dal. A jakžkoli on byl jest pozúfal nad užitkem své milosti, ale vždy proto takovú velikú milost sám v sobě chválil jest, že jest on svuoj rozum a mysl k tak vysoké, urozené a velebné paní obrátil. Ač byl nad její volí zúfal, však ustavičně v tom ohni a milosti hořel jest. Skrz to on vždy s velikú pilností ustavičně té paní nad jiné tovaryše své zavázán byl jest k službě. A ve všem tom, co se mu zdálo králové vděčného, byl snažnější a rychlejší to učiniti než žádný jiný. Protož jemu králová něco náchylnější byla než jiným. Jeden den královna chtěla na procházku jeti. Po tom jistém svém služebníku, kterýž tehdy nebyl přítomen při jejím vsedání, viec než na koho jiného ohlédala se a ptala a pro jeho snažnú službu jej raději s sebú viděla než koho jiného z svých služebníkuov, kteráž jich množství měla. To sobě ten dobrý druh za zvláštní
